Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCesta
01. 04. 2000
0
0
959
Autor
hledající
Je to nádhernej pocit
když stojíš na vrcholku hory
kterou se ti podařilo zdolat
Rozhlížíš se po krajině
a tvoje nitro přetéká
obdivem nad tou nádherou
hrdostí, která není pýchou
a také pocitem vítězství
Vítězství nad horou
ale hlavně nad sebou samým.
Můžeš udělat fotku
nebo namalovat obraz
nikdo však nemůže pochopit
jeho skutečný obsah
Vždyť mnohem důležitější
než ten pohled z vrcholku
je cesta, která předcházela
Fotka málo řekne tomu
kdo necítil únavu pochodu
pálící slunko
komu nestékal pot po tváři
a hlavou se nehonily myšlenky to vzdát
Je mnoho věcí
které nestačí jen tak přijmout
od těch zkušenějších
Člověk skutečně má jen to
co si sám navzdory bolesti vybojuje
to zůstane stát
i v tom největším zemětřsení života
Je to totiž perla
která má cenu prolitých slz
"nevyslyšených" modliteb
přjatých porážek
které jsou prvním krokem
k vítězství...
... četls Exupéryho "CITADELU" ? ... náramně mi ji to připomíná ... jako uvědomění je to dobré ... možná by si to zasloužilo jednodušší a prostější podobu ... to chce čas ... a myslíš-li to s psaním vážně ... věz, že se tady máš o koho opřít ... záleži na tvé upřímnosti, opravdovosti ...
Břízo, díky za to, co říkáš, ale vlastně je to zčásti to, co říkám já - ani tak ne vrcholek, ale ta cesta je to, co obohacuje. Clovek stále po něčem touží a tolikrát, když toho dosáhne, vůbec se nedostaví to štěstí, který očekával.. Ale může být o těch pár kroků zkušenější.. Když píšu "stojíš na vrcholku...", určitě to není nějaké místo, kam by ses v tomhle životě dostal a už tam zůstal a těšil se z něho.. Ale jinak ta básnička je (jako všechny mé pokusy) odraz nějakého konkrétního prožitku, ne obecné filozofické konstatování...
- a to se opírá o Tvou zkušenost, či je to krásný symbol k ozřejmení Tvého pocitu, či přesvědčení ? Já mám zkušenost následující: Strašně moc jsem chtěl kamsi vylézt, mnoho jsem tomu obětoval - peněz, času, námahy, rozbil jsem kvůli tomu vztah - podstoupil jsem nebezpečí, odříkání a málem zemřel. Nakonec jsem tam stál - na vysněném vrcholu - a čekal jsem na ten Tebou popsaný pocit - a - NIC ! A v následujícím okamžiku - zklamání, znechucení, pocit podvedenosti, smutek, osamělost - TREST ! Proto říkám - nemusíš mít pravdu. Člověk má možná to, co obdrží, jako DAR ! A já NEVÍM jaký je vztah, mezi Tebou a Tvou (či mou) snahou a mezi tím obdrženým darem. Ten pojem spravedlnosti není tak jednoduchý a zřejmý. Možná se táhne přes generace ....
kri tik tak
03. 04. 2000
zaujimava uvaha,stoji nad nou trochu popremyslat a mozno skusit tu cestu...
Hledající...
Je dobře, že jsi tady.
Já nehledám, já nalézám!:-)))
Nevadí?