Technika okolo nás – POČÍTAČ?!

Jako mnozí z tzv. „technické generace“ sedím u svého počítače a píši tuto úvahu! Vedle mě mi hraje digitální věž. V koutě se leskne obrazovka televize.

V bytě je samozřejmě ještě další spousta elektrických spotřebičů, které nám usnadňují práci. Ale umíme s nimi opravdu zacházet? Přibyl nám čas, nebo jsme se stali otroky technologie. Někteří tvrdí že díky své nové mikrovlnné troubě mají více času, jelikož se nemusí zdržovat ohříváním na plotně. Jiní zase nechtějí ani slyšet o tom, že by jejich ratolesti chtěli počítač. Jejich argumenty jsou většinou typu: „To určitě, mi ti koupíme počítač, ty na něm budeš hrát nějaké stupidní hry a se školou to půjde z kopce?! Ani náhodou“! Mají do určité míry pravdu. Zase si ale nemyslím že by hry na počítači byli nějak škodlivé. Jedinou nevýhodou novodobých her je to, že jsou už tak graficky vydařené, že dost často hráče zcela pohltí! Ale zase, v dnešní době, kdy se mnoho starších lidí muselo naučit na počítači, jelikož to vyžadovala jejich práce, nebo protože se jim tak práce urychlí a usnadní, tak v této době by měl být počítač jakousi součástí rodiny. Tak jako jsme se naučili používat inteligentní kuchyňské roboty, mikrovlnné trouby, lednice, pračky, televize a další a další předměty, které se už stali součástí naší domácností a nikdo se nad tím nepozastaví, tak se musíme naučit používat a chápat počítače. Vím že to některým z Vás přijde jako nepochopitelné. Pro ty z Vás, pro které je počítač už jakousi samozřejmostí, pracovním nástrojem, či zdrojem zábavy, Vám přijde “divné“. Ale vězte že stále je dost a dost lidí, kteří nemají počítače příliš v lásce. Ať už z toho důvodu, že s nimi neumí, či že je to prostě netáhne a mají raději tradiční způsoby práce a zábavy. Tito lidé nejsou špatní jen proto že jim počítač přijde jako zbytečnost, ale jsou doslova nebezpečím pro své děti. Byť si to možná neuvědomují, berou svým dětem šanci. Šanci na to, aby se jim stal život lehčím. Dám Vám takový malý příklad přímo ze života. Je střední odborná škola. Například taková třída budoucích strojařů. Všichni v této třídě mají rýsování na počítači. Základním předpokladem je samozřejmě základní znalost ovládání počítače jako takového. S tím se dnes už na takovýchto školách běžně počítá a skutečnost není tomuto až tak vzdálená. Pokud se tedy všichni z této třídy začnou učit, pak je to pro ně něco nového, ale nic nezvládnutelného. Ale co má dělat ten, který vidí počítač v podstatě poprvé v životě? Najednou po něm všichni okolo chtějí stejnou práci, snahu a výsledky jako u ostatních a on neumí počítat skoro ani zapnout. Co teď? Najednou je před tímto člověkem velký problém.

A byť jde se ovládání počítače naučit velmi rychle, tak i přes to už není pro někoho tak jednoduché pochopit základní princip počítače! Přeci jenom pochopit, že všechno v počítači funguje vlastně na jednom principu není tak jednoduchého! Každý kdo pochopil tento princip o sobě může říci, že umí pracovat s jakýmkoliv programem, na který narazí. Samozřejmé umí jen základy, na nějaké odbornější zacházení s novým programem chce chvilku praxe, prozkoumání a tzv. “ošahání“ tohoto programu! Každý z Vás si samozřejmě musí udělat svůj vlastní úsudek o tom proč mít a nemít počítač a k čemu vlastně. Jediné co chci říci tímto článkem je to, že platí dvě pravidla: „Vzpomínej a obdivuj minulost, žij a prožívej přítomnost, ale hleď do budoucnosti“! Druhým pravidlem je mnoha generacemi ozkoušené: „Dvakrát měř a jednou řež“!