někde tam - je duše

Někde tam , v srdci nás všech je to, čemu mi říkáme fantazie.

Někde tam v srdci nás všech je to, co fantazii tvoří.

Někde tam v srdci nás všech je to, co fantazii hledá.

Ovšem je pravda taková, že fantazie neexistuje .

Ovšem existuje tehdy, pokud jí začnem hledat. Pokud ji naleznem tak se opět ztratí za záclonu naší fantazie.

Co jsme vlastně hledali , co hledáme  a co budem hledat ?

Ach ty romantici :-)

Vše se jen točí, pořád točí a my nevíme co s námi točí natož, abychom mohli hledati onen poháněcí stroj.

Pokud v sobě tu sílu vytvoříme co s ní ? Co nalézti ? Onen stroj ? Jaký má býti barvy ? Je opravdu poháněcí, leč i některak matoucí v blízkosti naší. Pokavaď myslíme si, že jsme stroj s úctou boží nalezli. Je to vskutku těžké pochopiti život osudem daný. V rámci možností pochopitelně. Leč občas zdá se mi, že lezem do díry, která neví o nás a natož, že do ní vůbec lezem. Tak to je na tomto světě. Nejdříve dejme hold tomu kdo náš hold unese, než začnem hledati onu fantazii vlastně sami sebe.

V dáli zní tóny, jenž v našich uších tvoří lásku, něhu a klid. Jsou tóny, jenž utvářejí opak. Jak najíti správné naladění na ony tóny. Vskutku těžká odpověď. Zkusme se podívat na hvězdy. Co nám říkají ?

Hvězdy : člověče, opět se ptáš na tak banální odpověď ?

Člověk : Co je to banalita ? Vždyť se ptám na tóny, na ty, co tak krásně znějí, co jest špatné na mý otázce ?

Hvězdy : Otázka. Víš jak se klade správně otázka ? A jak si představuješ slovo otázka a slovo tóny ?

Člověk : Pod slovem otázka si představuji ptaní na věci co nás lidi zajímá a tóny ? Slovo. Slovo přenášeno vzduchem.

Hvězdy : Proč se tedy ptáš když sám znáš odpověď.

Člověk : Jak mám tedy naleznouti tóny jenž tak krásně zní v srdci a v duši ?

Hvězdy: Vidíš. Sám si teď říkal v srdci a v duši. Proč se odpoutáváš od středu a hledáš ve věcech dvě úplně rozdílná slova ? Vždyť srdce a duše je jedno a to samé. Pravda. Někdy duše nemůže být bez srdce a srdce bez duše. Nazývej slova slovem, jsi – li ochoten slovo pochopiti. Nenazývej slovo slovem , pokavaď slovo zatím hledáš.

Člověk : Ale já slova nehledám, hledám sám sebe a slova nejsou obrazem mým, nýbrž obrazem srdce a duše.

Hvězdy: Vskutku ? Slova jsou pouštěny bránou tvého ducha . Pročpak hledáš sám sebe ?

Člověk : Protože jsem nenalezl ony tóny a hlavně jsem smutný. Smutním nad tímto světem , který pořád hledá sám sebe jako já.

Hvězdy : Vždyť jsi se našel. Tóny vznikají a zanikají jak noc se  mění v den. Tak tóny, jenž hledáš mění svůj začátek a cíl. A Svět ? Svět jsi též nalezl . Svět jsi ty. Ty tvoříš fantazii a tóny, které skrze něj putují dál a hledají perlu vzniku a zániku .

Člověk : Tedy tóny vznikají ze mne ?

Hvězdy : Tóny, jenž nazýváš svět jsi ty.

Člověk : Proč tedy my hledáme něco někde, kde si myslíme, že to je a přitom není ?

Hvězdy : Protože jste lidi. My jak vidíš jsme se už našli. Máme stálé místo na obloze a víme, že pokaždé když  se nás bude chtít někdo na něco zeptat, tak nás najde na obloze. Kde jinde by hledal ?

Člověk : Pravda. Už jsme zapomněl. Já jsem já. Tóny tvořím taky já. A jak mám najít sám sebe ?

Hvězdy : V sobě.

Člověk : V srdci nebo v duši ?

Hvězdy : Máš ještě dlouhou cestu. Tehdy až pochopíš sám sebe tak budeš v lůnu hvězd spoután na věky věků a tóny, který hledáš, ti budou doprovázet na cestě za poznáním sebe. Jelikož poté už nebude existovat slovo sám a slovo sebe. Víš proč ? Protože poznat sám sebe je záležitostí mnoha tvých zatím prožitých životů.