Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sbohem

01. 04. 2000

835

Autor

iceduck

Chtěl dokázat tou květinou, svoji lásku nevinnou. S úsměvem ji přijala, vždyť vyznání to čekala. Na tváři úsměv, v očích slzy, však odvětila, že ji mrzí. Jiný ji má také rád, a ona nechce, na dvě strany hrát. Že mu musí sbohem dát, „už mne nesmíš milovat.“ V jeho nitru výbuch …, srdce v troskách mizí, on nechtěl věřit že mu zmizí. V zbytcích srdce pustina, kámen, led a planina. Jak lípa bleskem zničená, jeho láska zhrzená. Už nevnímal dál její slova, „zkus to s jinou, zkus to znova.“ Jeho život skončil teď, Pro něj není cesta zpět.

Naja

10. 04. 2000

Dát tip

Nejvetsim darem je stejne laska, ale ta co nebere a neco dava, ta co nic nevycita a nespoutava. Ta v niz je kazdy svuj. A kdyz ten druhej odejde, tka ja rikal Merle, kdyz ho vazne milujes a vis, ze to melo duvod a ze mu bude lip da se to byt spatne, lae preci prezit .... Naja A.

Merle

04. 04. 2000

Dát tip

Ice: a to je přesně ono, kdyby to byla láska, ne že by nebolelo, že jde za jiným, ale nesebralo by tě to tolik, protože hlavní by pro tebe bylo JEJÍ štěstí, a ne MÍT objekt tvojí touhy...

iceduck

04. 04. 2000

Dát tip

Merle: V tu chvíli jsem na Její štěstí opravdu nepomyslel. V tu chvíli jsem byl nic. V tu chvíli jsem nemylsl ani na sebe ani na ni, prostě NIC. Jako by někdo vypnul proud.

Merle

03. 04. 2000

Dát tip

plést si touhu s lásou je v přirozenosti nás hlupáků, a nadhled jen těžko vzlítá, když je po kolena v bahně sebelítosti. ale co, hlavně že to (se) přezijem...