SVĚDEK NA ZABITÍ.

Opuštěný tovární komplex skýtal třem mužům ideální úkryt.Dva policisté v civilu ze speciální jednotky zde ukrývali důležitého svědka o němž nic bližšího nevěděli ani to jak se jmenuje.

 Robert Staněk vyšel z místnosti ,která byla zařízena ,jako byt a došel na konec chodby.Přes rozbité okno přehlédl prostranství a přilehlé objekty v areálu.K jeho sluchu pojednou dolehl hluk automobilového motoru.

 „Richarde.Někdo jsem jede.“pravil do malého mikrofonu jenž se táhl od ucha ,kde měl umístěn malinké naslouchátko.

 „Jasně.“ozval se Richard Kolář a přemístil se ke zdi vedle okna.Automaticky sáhl po pistoli v pouzdru.Stejně tak učinil i Robert Staněk ,aby poté uviděli přijet osobní auto s několika mladíky.Byli v klidu ,jelikož vchod do budovy v niž se nacházeli byl zamčen železnými dveřmi.Tak též i garáž ,kde měli auto.

 Hlučně chovající se mladíci začali jezdit po prostranství mezi budovami a zkoušeli s autem dělat smyky a všechno možné.

 Po několika minutách je to přestalo bavit a z továrního komplexu vyjeli.

„To bylo trochu vzrůša za ty tři dny co jsme tady co.“pravil Richard Kolář.

„Jo zítra ráno ,už bude po všem.“řekl Robert Staněk a posadil se na židli v místnosti zatím co Richard Kolář vyšel na chodbu a okny na chodbě rutině hleděl na budovy i prostranství kolem nich.

Uplynula půl hodina ,když jeho zraku neuniklo něco letícího co směřovalo jejich směrem.

„Roberte.Cosi k nám letí!“pravil po chvíli.

„Co?Kde?“zazněl dotaz Roberta Stanka.

„Je to na opačný straně ,než jsi.Hrome.To vypadá na model vrtulníku.Za chvíli to uvidíš!“

Robert Staněk zanedlouho uzřel model bojového vrtulníku Apache ,který se natočil vzápětí k nim předkem.

„Rychle vypadněte z místnosti!“zařval Richard Kolář a Robert Staněk popadl muže ,aby oba poté vyběhli na chodbu po které začali utíkat na opačnou stranu budovy.Richard Kolář ,ještě zahlédl ,jak z modelu vrtulníku vylétly dvě malé rakety.

„K zemi!“vykřikl vrhajíce se po dvou dlouhých skokách na podlahu.Vzápětí na to otřásla místností v niž se před chvíli nacházeli exploze.Omítka a kryty zářivek dopadly na podlahu chodby tedy i na ně.Všichni tři se pak rozeběhli ke schodišti a po něm dolů.Hned poté zaduněla exploze i na chodbě.
Po schodech se skutáleli ,až na podlahu pod nimi.

„Jste v pořádku?“zeptal se Robert Staněk muže.

„Zatím ano.“řekl vyděšeně muž.

„Ti parchanti jdou na jisto.“pravil Richard Kolář.

„Vypadneme odsud ,ale chvíli počkáme.Ten vrtulník tu určitě někde bude lítat.Může mít zabudovanou mini kameru.“

„Jo ať si myslí ,že nás dostali.“řekl Robert Staněk.

 Přikrčeně pak pod okny se přesunuli chodbou k dalšímu schodišti po němž se dostali do přízemí.

„Běžte do garáže.Já obhlídnu situaci.“pravil Richard Kolář a po dojití ke dveřím je odemknul ,aby pak je pomalu pootevřel. Mezírkou pohlédl ven.Nikde vrtulník neviděl ani neslyšel.

„Vzduch je zdá se čistí.“oznámil po chvíli.

„Ohlásím centrále co se stalo a že se přemístíme jinam.“sdělil mu Robert Staněk a učinil tak.

Richard Kolář z venku otevřel garáž a pak nasedl do auta.Ze dvou oken budovy stoupal dým k modravé obloze na niž se zanedlouho objevil opět vrtulník.