Z posledních sil....

 

Sluníčko z posledních sil z hor vykukuje,

stráž si s hvězdičkama mění

klidné moře se rychle proměňuje,

vlny se u skalisek pění.

 

Bosýma nohama se ve vlnách brouzdám,

ostřejší mušličky řežou mě do kůže,

nikdy se však té procházky nevzdám,

- je stejná jak láska či růže.

 

Hladí svou krásou, zároveň bodá

směje se mě a hladí tebe

rozbouřená jak horské nebe.

 

Na jednu stranu slunce svítí,

ptáčci jemně pohvizdují,

všude září kvítí.

 

A na druhé straně?

    - jsem jen já

       - a vyprahlé pláně

 

Bez vody, bez tváře

-   ponurá krajina

jen láska mé srdce protíná.

 

---