Porozumění

Porozumění

    Jsou chvíle, kdy

lokomotiva dýchá páru v kruzích oblázků,

bílých sněhem a vyhlazených mořem smíření,

oblázků, které netíží slova ani pohled,

   ledových prstenců okolo pasu Neptuna.

Pod nimi je hudba hloubky moře.

Hudba, která čeká na zrození v očích

  trpících i milujících a

všech dětí slunce i větru.

Hudba neviditelných not, znící v přátelství

         a v doteku múz.

Koleje sblížení, které se protnou

  až v nekonečnu - a přesto nesou

     společný vlak naděje.

Struny napjaté na vzdálenost pochopení

 mezi mužskou a ženskou dlaní

  rozechvívá vítr,  zvlhčený slzami dojetí,

 vanoucí  ze všech stran počátků

  do jediného víru nesmrtelnosti a

 tajemství života..

- Bylo to jen zdání, nebo ten vítr

     opravdu vmetl porozumění do

        dvou úsměvů a čtyř očí ?