Sebepoznání

Mylime si, ze zname sami sebe nejlepe hned po nasi matce, ze vime
jaci jsme, jak se zachovame c urcite situaci, ze vime co name sveci a
co ne, ze cime o svych slabostech...ale jak si muzeme byt tak jisti
sami sebou???
Podle meo nazoru se menime a zaroven poznavame svou dusi kazdy den
nanovo. Pres noc se sice nezmeni, ale dalciho dne potkavame nove a
nove nastrahy zivota. Nove prekazky o nichz jsme ani netusili, ze by
mohly potkat zrovna nas. A s kazdou novou prekazkou se bud musime
umet vyporadat, nebo ji obejit. Zniceho nic se zachovame jinak nez
obvykle, jinak nez bychom se zachovali po predchozi uvaze.
Prekvapujeme sami sebe a tim se i poznavame. Doma v klidu si celou
situaci prehravame znova a znova jako na pasku, aby to bylo lepsi a
vyvazenejsi a pro okolispise prijatelne, nez nase trapne vystupu.
Bohuzel az doma si vynadame, ze jsme se zachovali spatne a snad si z toho vezmeme ponauceni pro priste.
Nejsme totiz dopredu naprogramovani jako stroje! Stroj je dokonaly,
naprogramovany, plni svou ulohu, je uzitecny, ale chybi mu duse. To
jedine na cloveku, co ho dela vyvysenym nad okolni prirodou a svym
zpusobem nadrazenym. Cim je vsak stroj dokonalejsi, tim vic zanika ve sednosti dne. Zatimco clovek cim je dokonalejsi, tim vice vynika
mezi ostatnimi. Lide jsou ovlivnovany svymi city, vzpominkami,
emocemi a vsim co v sobe skrybaji. Dva lidi se zachovaji jinak v
uplne stejne situaci. Ale kazdy z nich se muze zachovat uplne jinak v
opakovane situaci. Protoze po te prvni prohre chce odejit ze stejne
bitvy s viteznym stitem. Stejne jako nenajdeme na Zemi dve uplne
stejne vypadajici jedince z lidskeho stada, nenajdeme asni dve uplne
stejne duse.  palety obsahujici city, emoce, vasne, touhy, reflexy a chute, nam bylo kazdemu namichano od vseho v jinem mnozstvi a jinem slozeni.
Najednou poznavame, ze prave proto si mezi sebou rozumime. Musime se
umet vyrovnat s tim co nam bylo dano. Pokud prijmeme stejne dobre
vsechno zaporne jako to kladne, potom muzeme teprve rozumet sami
sobe.
Menime se kazdy den, treba i tak, aniz bychom si toho vsimli. Pusobi
na nas nove a nove vlivy. Novi a cizi lide. Menime se vekem. Menime
se zkusenostmi a poznanim. Proto se mi nelibi tak prostoduse
pouzivana veta, kterou pronese znamy po letech odlouceni : "Ty
jsi se
ale vubec nezmenil!" Pred par lety neexistovala obrovska nakupni
centra. Stacilo dojit za roh pro par potrebnych veci, ale ted se z
nakupovani stal rodinny vylet-misto do zoo se jde kazdou nedeli
nakupovat. Levne utraceni penez se tak stalo velkym vlivem na
psychiku pocetneho davu lidi. Jakoby se ze dne na den promenily
zebricky hodnot, jakoby nas za jednu noc ovlivnil ci ocaroval
vsemocny mesic a jeho spolecnice hvezdy. Jedna jedina noc tak mela vliv na mnohe z nas a jeji ucinek ja asi trvaly.
Pusobime na sebe mezi sebou svym chovanim. Vsimame si vystrednosti,
zvlastnich situaci cizich lidi...ale co ty vsedni situace bez nichz
bychom byli nesvi? Kazda kapka, at uz je sebemensi, ma za vyznam
ozivit zemi, pudu a vsechno rostlinstvo umirajici zizni.
Postupem veku se nase starosti, radosti a strasti stavaji banalnimi
a opomenutymi zalezitostmi a povazujeme za dulezite vice zralejsi
potreby zivota. V dospivani uz to neni o ztracene panence, stejne
jako ve stari uz neni na prvnim miste  skola ani laska. Vytvarime si
urcite hodnoty odpovidajici nasemu veku.