Dehtový osamocený smutek

Bosá brouzdám se létem

listím z podzimu spadaným 

voda čistí vodu

a na listí padl stín

Slunce, zdá se

pslechlo mé volání

a na lístku malém

zobrazí se jeho šeptání

Tichá slova o kráse

libě parkem zní

a strunu šípkových ptáků

září rozezní

Řeka spláchla sebe

samotu a zmar

zobrazí mi nebe

na něm hvězdný žár

Zrcadlo barevných stínů

tmu mi předpoví

padající hvězda frašky

na přání odpoví

A vše má být tak, jak to je

bosá, jdu dál

déšť stopy odrazu nesmyje.