Štěpán

Jdouce po louce potkám Štěpána tonouce vprostřed rybníce. Štěpáne, tvoje jméno dělá divné kruhy. Štěpáne, ručička nesmělá tápe mi po břichu zevnitř. Dítě Hlad nemá stání, hlad toho dítěte mne popohání. Zaháním hlad dítěte Hladu. Dnes tady čekám na popravu. Štěpáne, vylez, ať se taky koukneš. Psát neumíš a zubíš se tu, ucho k uchu. Co se ti stalo, Štěpáne, že blbneš od samého rána? s úsměvem v tváři poklidné, jež hořem tvojím rozorána? Brázdy ti visí z brady dolů, na čele se ti tyčí do pozoru. kde nos byl, velká brázda je tu. nechci se indiskrétně ptát, v lůně mém ale někdo žere cigaretu, pověz mi tedy, co tě může takhle srát!

Štěpán mi odpovídá: Mé velké trápení je teď a tady, mé strašné zbrázdění má příčinu, že se tu topím světu. Štěpáne, co říkáš, já vytáhnu tě a koukneme se na  popravu ? (Štěpán souhlasí)

Pytlíkem přejíždím po čele dítěti, co je ve Štěpánovi. Je roztomile nesmělé a sladce řehtá se mi. Štěpán se ke mě nakloní a šáhne si pro cigaretu. Jeho jednání mne udiví, hmmm - ale nepříjemné není. Štěpán tu nahryzanou cigaretu spořádaně dojí. A z cigarety teče zlatožluté mléko. Hltáme spolu tuny tekutého dehtu, taky nikotinu. Štěpán mi dehtovým medem polévá vlasy a lepí na ně vodu. Vypadám zvláštně, okolo hlavy mám teď křiš´tálovou studánku, kde nejhlubší je les. V tom lese roste vřes a vřes přináší štěstí. V lese je tmavo, vlhko, zkroucená cesta křečovitě drží směr a i když nechce, dovede mne do mezer mého předešlého života, kde jedna prázdná bublina přes druhou drze nahlas bublá. Vyrobím špendlík z látky, co roste u pangejtu. Velice divoce květovaná sova houká, že bublina má prasknout, taky praská. lát¨kový špendlík propichuje blány nebytí, těch mojich bílých míst o kterých nemá Štěpán ani ponětí. Štěpána přes ty hory vody ani nevidím, jen cítím, jak pátrá, zda nemám ještě jednu cigaretu. Ale Štěpáne, to je dnes jediné, co tě  zajímá, ta cigareta?

Odpař mi vodu na povrchu hlavy nebo jí slízej, dojdeš k květu, rozkveteš mojí křišťálovou studánkou. Já k tomu plynně preluduju na spinetu, za hudby se to ale rozkvétá, Štěpáne, že jo, teď si teprv k světu! Štěpáne , myslíš, že je správné popravovat? Víš, abych věděla komu mám fandit, koho zatracovat. Víš, co je perverze? Souložit s tebou a přitom koukat na popravu. To nesmíme, budem se jenom tulit. Nahoře teď kohos popravují a z nás ršejí tuleni, myslíš, že v své poslední chvíli ten kdos uvidí? Tuleni teď zaplavili svět, řekla bych, že s¨jsou šťastní tyhle tuleni. nemají ruce, protože se uživí jen ploutvemi, občas se strefí do černého a vcelku dobře vyžijí. Když na nebi se rozprsk i ten poslední a svět byl zase čistý, nebyl už odsouzený náhle mezi živými.

Zvedli jsme se a seŠtěpánem odkráčeli do sadů.....