Bezejmenná

Já, vědma všech věků

Zkažená jak jedovatý blín

Krásná se zrádnou pověstí

Mladá a zároveň stoletá

Lstivá, někdy bezradná

Nedostupně lákavá

Hrbatě zvrásněná

Chromá, ale nádherná

Svým zeleným pohledem

očarovala jsem omylem

Sama

Sebe

..

..

A neumím to vrátit zpátky.

..

..

A tak já, čarodějná víla

Chtěla jsem být zlá

Jsem však divně milá

Chtěla jsem být dobrá

 - copak bych někdy byla..?

Jsem míň než víla záhadná

Jsem už jen žena,

Co tak málo kouzel zná

A pokoj v duši nemá

Tak nějak

milováním

poraněná