Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKlíč
14. 11. 2002
1
0
465
Autor
markviz
Na schodech u dveří s nápisem zavřeno,
sedím s klíčem v ruce a přemýšlím, zdali pasuje,
sedím a přemýšlím, občas vstanu, vyzkouším, otočit neotočím,
skládám,
hlavu mezi kolena, s propoceným čelem,
čeká tam mumie,
ze které člověk bude,
jen otevřít, jen tu zkostnatělou a zakonzervovanou ženu rozzářit,
udělat přímou masáž srdce,
ztratit zábrany vůči krávě s korunkou
a najít prince,
který na bílém koni se mnou odletí,
sedím na schodech,
s klíčem v ruce
a začínám být
také
vycpaný
sedím s klíčem v ruce a přemýšlím, zdali pasuje,
sedím a přemýšlím, občas vstanu, vyzkouším, otočit neotočím,
skládám,
hlavu mezi kolena, s propoceným čelem,
čeká tam mumie,
ze které člověk bude,
jen otevřít, jen tu zkostnatělou a zakonzervovanou ženu rozzářit,
udělat přímou masáž srdce,
ztratit zábrany vůči krávě s korunkou
a najít prince,
který na bílém koni se mnou odletí,
sedím na schodech,
s klíčem v ruce
a začínám být
také
vycpaný
Barbar: Možná právě proto se z toho potřebuju vypsat... Pořádně si to uvědomit, proč tam sedím a co můžu dělat, proč to chci udělat, jak to chci udělat a co z toho bude plynout, ať už pro mě, tak pro někoho jiného... Ostatně, proto se asi píše... :-) A chci jít dál, jen kdyby nebylo setsakramentsky těžké zvládat odpovědnost...