SEN

 Jdu pomalým krokem ulicí a potkávám davy lidí
celé jejich proudy mě míjejí
všichni někam spěchají
hledí si jen sebe
vnímám je pouze jako obraz
zrychlený a černobílý
Mé pohyby jsou vláčné
zvedám zrak od země a vidím Tebe
stojíš v barvách na konci toho zmatku nehnutě
jen dech ti zvedá hruď
Upínám svůj pohled do Tvých očí bez možnosti uhnout
nač taky
chci se dívat
chci se do nich nořit hloub a hloub
Přicházím k Tobě blíž
natahuji ruku
téměř se Tě dotýkám…
Zvoní budík
musím jít
Snad dnes dosním si svůj SEN