Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMoje skála
Autor
Mapetka
Znám spousty krásných míst,
ale toto je mi nejmilejší.
Ty větve kvetoucích bříz
a kalíšky květin nejkrásnějších.
Jak krásné je dívat se na tu skálu
a ponenáhlu slyšet ptačí hlas.
Když otevřou se kalíšky květin zlatožluté,
oči v slzy ustoupí,
cítí se jako nadechnuté
vůní růží na pouti.
Jak krásné je dívat se na tu skálu
a po nenáhlu slyšet ptačí hlas.
Jako by se víčka sama zavírala
pohledem na tu krásu.
Dívka pomalu usínala
a slyšela chvění jakéhosi hlasu.
Jak krásné je dívat se na tu skálu
a po nenáhlu slyšet ptačí hlas.
Ten hlas je dech větru,
prolétl krajinou.
Kolik se naletěl kilometrů,
než dolétl na jinou.
Jak krásné je dívat se na tu skálu
a ponenáhlu slyšet ptačí hlas.
Na jinou skálu rozkvetlou
a posetou zas něčím jiným.
Podíval se na dívkou milou
a zašeptal jí, neusni mi.
Jak krásné je dívat se na tu skálu
a ponenáhlu slyšet ptačí hlas.
Zamilovaný vítr je vidět málo,
měl strach o ni.
Vždyť ta výška a křehké tělo
spadlo by rychle pod ní.
Jak krásné je dívat se na tu skálu
a ponenáhlu slyšet ptačí hlas.
Tu pojednou dívka vstala,
ó, jak jsem měla krásný sen.
A na louku utíkala,
to nemohlo být ve snu jen.
Jak krásné je dívat se na tu skálu
a ponenáhlu slyšet ptačí hlas.
Teď větřík vždy ji doprovází
spolu utíkají krajinou.
A už mu také nic neschází
nebude myslet víc na jinou.
Jak krásné je dívat se na tu skálu
a ponenáhlu slyšet ptačí hlas.
Tak to je ta skála,
to je ten čas,
vzpomeňte si na mě i na ni
a přijďte mezi nás.