Pro M.

S cestou koketuji,
s větrem soucítím,
chápu se i tebe,
lvím hlasem rvu tvůj sten,
a samé kecy, kecy, kecy...
Víc a víc a víc, jde to,
proplněn a prostoupen zmítám se
kdesi...
A pak záblesk,
proběhnut okolo šeříků,
v lednu... Padáš ze schodů,
nechápu proč,
proč nedržíš se,
zábradlí je pevné
a potkávám tě tebe, tebe toho prvního,
který... Strašně hluboko, tak strašně moc
katapult ze zmatenosti ven,
do reality... Konec snění,
konec žití,
hrnec od včerejška,
špinavý záchod a konec...
Šlapem si to dál
bez jednoho bez dvou
bez ...
Všechno to tam bylo
a do konce věků bude,
chci abys věděl,
chci abys cítil,
chci jít dál...
Se srdcem dokořán
všechno špatně,
Od K do P je blízko,
změna trvalá
a pláču na hrobě
vteřinových stahů blaženosti...
A hledám...
Zatracenej svět,
já chci zase žít!!!
Zapomenout ne!

---