Půlnoční dýchánek

Hra o dvouch dějství sepsaná již dříve Svatý Vít

Já1: Opravdu si myslíš, že se ti to povede?

Já2: Spíš doufám.

Já1: To je dobře, že jen doufáš, mohl bys špatně dopadnout. Hele, kdo je to za tebou? (vstupuje Já3)

Já3: Co se tu ohavně chichotáte?

Já1: No, Já2 si myslí, že se mu to povede.

Já3: A proč by nemělo? A víte co, mě je to jedno, ať to dopadne, jak chce. (Přichází Bush s Ládinem, zabraní do hovoru tak vášnivě, že o Já skoro zakopnou)

Bush: Safra, to sem se lek, aby do vás hrom uhodil.

Ládin: (posměšně) Nebo letadlo.

B: Už zas začínáš?

Já2: Nechte toho, radši mi řekněte, co zrovna vy dva spolu tady děláte?

B+L: (unisono) Počítáme ztráty.

Já3: Jaké ztráty, když se ještě ani nezačlo bojovat?

B: Tak to je omyl, chlapče. Už je po boji.

Já1: Cože, co to plácáš?

L: No, to ste si nevšimli, že jste mrtví?

Já2: Vážně všichni?

B: Kompletně.

Já2: Tak to je k vzteku, to už nic neudělám.

Já1: Vidíš, já sem ti to říkal.

B: Cože, o čem to mluvíte?

Já2: Do toho ti nic není.

B: No dobře, dobře, jen se hned nevztekej.

Já3: A kde to tedy jsme?

B: Tohle je konec, prostě nic.

L: Toto je nesmrtelnost.

Já1: Toto je peklo.

Já2: Toto je nebe.

Já3: (odchází) Chci být samo.

Já2: Jen běž, jen běž.

B: Stejně není kam.

L: Můžeš kamkoliv.

Já1: Nezdržuj se, už jdi.

 

Intermezzo: Světlušky tančí na variaci americké a afgánské hymny, postupně umírají.

 

Já3: Už jen krok mi zbývá. (stmívá se) Už jen poslední věc a přecházím dál. (stmívá se více) Připozdívá se, je zima, nikdo, kdo by zahřál, nikdo v rukou svíci. Žal mě strádá, hynu… (ůplná tma) Tak tohle je ta cesta?

---