Splín

Slyš pilně hochu, jen slyš.

Učíš se sluchem býti,

s očima se vžíti,

Učíš se jak být,

Slyš pilně hochu, jen slyš,

A dobře nám sni !

Kam mne nohy nesou,

Vítr odnáší mou tvář,

Voda ochlazuje mou zášť,

Vzduch čistí srdce zvlášť,

Jen vichr přináší podzimní bujivý zdar .

Oheň spaluje vnitřní žár,

Země nese tíhu mých slov,

Slunko pak vlévá do mých úd správný sloh .

Proč mysleti, načeš ona obava tekoucích vod ?

Pomalu scházeti  prudký jas

Myšlenky odevzdat kamsi zas,

Nechati ležet pero na sešitu a jíti ?

Počkati na chvíli, rozpustit vlasy dámy,

Utknout se na jeden pohled a opět jíti,

Proč mysleti a přitom tužebně na měsíc víti .

Copak nebylo dne,

Copak nebylo večera,

Copak nebylo jara,

Copak nebylo léta,

Copak nebylo podzimu,

Copak nebylo zimy,

Co dělati ve tmě,

Kam se ohlédnouti zítra,

Cit květu ,

Ptactva a zjevu,

Cit prázdnin, volné chvíle a lásky,

Cit nádherných barev a vzletu,

Cit bílého vánku jdoucího k nám ,

Kde nastal čas věčného spánku,

Kde cit a láska vzbouzejí se dozajista ,

Kde sníme v hedvábném šatu,

Kde zůstanem spát ve věčném rouchu,

Kde zhynem ve vinném soudku,

Kde pocítíme bolest naší,

Ať jest tak život pro život dáti.