Samota

Toto vzniklo pred par lety jako pisnicka a vlastne skoro vsechno co pisu, pisu jako pisnicku.

Skleničky nedolitý, čekám sám, kdepak jsi ty. Po městě bloudíš sama, s cizíma myšlenkama. Co asi o lásce vím, nemyslím, už jenom sním, že zase pozvou mě ven tvý oči hnědý, jak podzimní den. Zatím jsem sám, jen nabírám kila, zapomínám, kde je má síla, kde je můj cit. Samotu znám, od mých dveří našla si klíč, teď se mnou tu žije a nechce pryč jít, nechce jít pryč, nikam pryč. Doplna doliju sklinky, tu druhou samotě dám, na všechny nádherný chvilky, strávený s tebou už zapomínám. Pravda až na dně bývá, a tak ve víně utápím žal, samota zas na mě kývá, abych jí nalil a další dal. Pořád jsem sám, jen nabírám kila, zapomínám, kde je má síla, kde je můj cit. Samotu znám, od mých dveří našla si klíč, teď se mnou tu žije a nechce pryč jít, nechce jít pryč, nikam pryč. Samota opilá namol, k půlnoci vypadla z okna, když jsem se rozběhl za ní na jejím místě tebe jsem potkal. Jsem první, kdo ti kdy nalil, dodnes jsi pila jen sama, konečně vím, že tě znám ty jsi ta tajemná dáma. Tak už tě mám a poprvé věřím, že nejsem sám, zámek z mých dveří hned vyměnit dám. Samota nesmí přes můj práh, nikdy víc a já nevím, co říct ti mám, co ti mám říct, co víc ti říct. Skleničky nedopitý, už jsme tu jen já a ty...

---