Pohádka o Poslušnosti

Pohádka o Poslušnosti a Vědomí 

Táhlo vojsko opuštěnými městy po katastrofě, jejíž příčiny už nikdo neznal. Tři vojandy se rozhodly, že už mají dost toho harcovního života a že se spolu při nejbližší příležitosti vypaří. Příhodná chvíle nastala, když vojsko pochodovalo dalším městem. Děvčata rychle udělala manévrovací kličku a skryla se za schody nejbližšího paneláku. Když utichl hluk procházejících vojáků, dívky co nejrychleji vyšplhaly po fasádě domu až nahoru na střechu, aby je nemohly najít hlídky, které by po nich začaly pátrat. Nahoře jedna z nich, říkejme jí třeba Velitelka, zjistila že to nebyl dobrý nápad utábořit se zrovna na střeše, kde zůstanou zcela nekryty vůči pohledu zhora a rozmarům počasí. Tak se rozhodly, že se usídlí přímo v domě. Volba nakonec padla na přízemí a ony obydlily celkem příjemný dvoupokojový byt. Prozatím se musely pernamentně skrývat a nevycházet z bytu. Tento bezpečnostní požadavek se brzy projevil nedostatkem jídla. Už nevěděly, co mají jíst a tak jedly i to, co běžně člověk nepozře, tedy i dřevo a bavlněné látky, aby do sebe dostaly nějaké živiny. Když se situace blížila kritickému bodu a vypadalo to, že se děvčata mezi sebou v pudu sebezáchovy začnou prát, kdosi zaklepal na dveře. Nevyplašilo je to, kdyby někdo přišel zvenku, tak by ho zahlédly z okna na ulici a tak tajemný návštěvník přišel zevnitř domu, o jehož zabydlenosti jinými lidmi doposud neměly ani tušení. Za dveřmi stáli dva muži a nesli jim teplou večeři. Prozradili jim, že zdejší město není tak opuštěné, jak se původně zdálo. Teď, když pominulo nebezpečí plynoucí z blízkosti početného vojska, které už odtáhlo bůhví kam, nesměle se rozzářila okna blízkých budov. Velitelku zaujalo, že většina světel se vyskytovalo v přízemních bytech a malinko jich osvětlovalo okna i ve vyšších patrech, ale žádný panelák nebyl obydlen celý. Opravdu zbylo ve městě poskrovnu lidí, kteří se tu už nějak o sebe dokázaly postarat. Muži požádali dívky o jejich spanilé ručky, aby zde mohly obohatit genofond zdejšího izolovaného lidstva. Děvčata souhlasila, stejně už nikam dál nechtěla jít a v podstatě se tu chtěla usadit, protože jim tohle město i přes svou původně zdánlivou opuštěnost učarovalo.