Vlak (o smyslu zivota)

Ve svete jsme se narodily A ve svete zemreme!

Ten svet jako nadrazi, Ve kterem jsem bloudil. Co jsem chtel – sam jsem nevedel, Nadrazi je, ja jsem sam. Porad mne rikaly: “Jdi Tam!”, V noci se zdavaly spatne sny, Kazdej mne chtel neco rict, A ja jsem chtel svuj svet najit. Hledal jsem ne ja - Hledal muj duch meno Tvorca. On duse mou vzkresil, Na vlak svuj mne posadil! Slovo tve – je muj vlak, Srdce topi jako v krbu! Ja letim, letim k Tobe V upornem potoku. Pocekat? – Ne, uz staci, Uz jsme dlouho cekali! Ten, kterej ceka i ted’ – Hori v praznote Svych skutku, svych rutinnych skutku. Ja tak jsem zil a vlkem vyl, Myslel jsem, ne rozumel, Je v tom smysl zivotu, Kdyz kolem jedna marnost, Kdy porad delas chyby, Kdy nejses jisty v zivote? Teda na co, zeptas se ty, Bydli clovek na zemi? Ale je Ten, Kdo ma lasku k tobe, Tvuj zivot On ne necha. Dal sve slovo On pro tebe, Abys vecny zivot mnel!

---