Zimní klišé

Lehce sklouzla přes víčko,
když se chystal spát,
mrazem zkřehlá maličko,
aby ji měl rád,

vločka zatoulaná.

Letmý dotek, zmrzlá krása,
srdce bolí, duše jásá.
A že ji hřál, jak si přála,
držel pevně ve své dlani,
celou věčnost složil na ni,
byl by div, by neroztála,

vločka zatoulaná.

Snad se mu to jenom zdálo,
příliš krásné, příliš málo.
Zmizela mu, márná přání,
ted jen čeká na svítání,
a že ve sněhu
najde pro něhu,

vločku zatoulanou.