Úroveň čtvrtá – Díky za všechny tvé vzpomínky

                Výtečné ráno. Nemohl jsem skoro ani dospat. Probudil jsem se do krásného slunného dne, čtvrtka, 14. Května. Měl jsem spoustu nových otázek, které mě napadli během noci, když jsem snad samou radostí nemohl zamhouřit oko. Rozhodl jsem se nejít do školy. Řekl jsem si, že bych musel bejt úplně padlej na hlavu jít do školy, když mam takovou možnost nabírat zkušenosti nového života. Navíc byl krásnej den, takže by se mi ani nechtělo sedět v šedivej místnosti s tabulí. Vstal jsem a kromě těch normálních věcí jsem šel okamžitě do garáže pro auto. Potřeboval jsem nutně několik informací. Hlavně ty o mě a o Russel, které jsem chtěl od Scotta. Russel měla mít narozeniny a já o ní vůbec nic nevěděl. Jediný kdo mě mohl zachránit, byl opravdu Scott. Počkal jsem si na něj před školou v autě. Hned jak mě zmerčil, zamířil ke mně. „Sedni si, Scotte.“, řekl jsem a nastartoval motor. „My nejdem do školy ?“, zeptal se s nevinným úsměvem. „Ne nejdeme. Času je málo, Scotte a paměť se mi nevrací.“, bylo mi špatně ze sebe samotného, jakým způsobem jsem Scottyho obelhával, ale neměl jsem jinou možnost. Nastartoval jsme motor a odjeli jsme pryč od akademie. Za cíl jsem schválně vybral Střední školu aplikovaných věd, kam jsem obyčejně chodil. Tam jsem zastavil, abych měl rozhled na vycházející lidi z hlavních dveří. „Co bys rád slyšel jako první, Nicku ?“, zeptal se Scott. „Povídej mi i Russel. Hlavně o ní chci vědět.“, řekl jsem celý natěšený. „No o ní toho zase tolik nevím. Co bys rád.“, řekl Scott a sklonil hlavu. „Třeba jak jsem jí dostal.“, řekl jsem věc, která mě skutečně zajímala od našeho prvního setkání nejvíce. Krom toho jí Scott decentně nakousl. „Jasně, jasně. Ten příběh mam nejradši. Nedokážu pochopit tvojí taktiku, nicméně je funkční.“, řekl Scott a usmál se.

                „Když to začalo, teprve jsme začínali chodit na akademii. Moc jsme se neznali. Potkals jí několikrát na chodbách školy, ale nic výraznýho. Ani si tě nevšimla. Potom začali zimní lekce v tanečních, do kterých jsme se přihlásili. Náhoda tomu chtěla, že ona tam chodila taky. Bohužel ani tam se nedělo nic. Sice už bylo trošku vidět, že tě zná od vidění ze školy, ale jinak nic. Tancoval si tenkrát s  tou malou, ukecanou. Byl to taky fajn kus, ale její frekvence slov nešla nikomu moc pod vous. Jenže tam tě to zasáhlo. Když si jí viděl v těch šatičkách. Jako panenka. Pamatuju si to jakoby to bylo včera, jak mi říkáš, že musí bejt tvá i kdyby to bylo poslední co uděláš. Tvůj postoj jsem moc nechápal. Já už jsem věděl co byla zač. Byla nedobytná a tohle přízvisko jí zůstalo až do té doby, kdy začala chodit s tebou. Vem si to. Celý dva dlouhý roky. Samozřejmě že flirt a bokovky provozovala, ale tohle je něco jinýho, to sám dobře víš.“, řekl postupně Scott. „Jasně, to vím. Pokračuj dál prosím.“, odpověděl jsem rychle zaryt do Scottovo vyprávění. „Potom si jí začal psát a volat. Takovej tajnej ctitel. Fakt staromódní, ale jak se později ukázalo, účinný. Nejdřív vůbec netušila, kdo jí furt otravuje, než si jí dal tu indicii s fotkou. Jo, fotka z taneční. A zrovna si tam byl tak strašně, alespoň jsi to pořád říkal dokola. Pak ses konečně začal nacházet i když ti to moc rychle nešlo. Byli jste spolu několikrát na diskotéce, v různých klubech a podobně, ale vždycky jenom jako známí ze školy. To uplynulo spoustu času a tys to začal pomalu vzdávat. Dělals to tak vždycky. Šel si do něčeho až když si instinktivně cítil, že můžeš uspět. V tomto případě tě si to necítil a proto si se s tím tak táhnul. Ale cítils to správně a udělals to správně. Odmlčel ses a uzavřel do sebe. Snažil ses jí co nejvíc vyhejbat a nebylo to pro tebe jednoduchý. Bylo to nejhorší období, co jsem s tebou zažil. Pak ale přišlo několik změn, které tě přinutili k poslednímu útoku. Všechno se začalo dařit. Tvýho tátu povýšili a začli se sypat penízky. Tobě stouplo sebevědomí, protože si zjistil, že nemáš zrovna nejhorší postavení ve společnosti vrstevníků. Ten návrat k normálu byl výbornej. Rád na to vzpomínám. Od tý doby si všechno řešil svérázně a podle svého. Tvůj vlastní názor, který sis utvořil, byl pro tebe jedinou věcí, která měla moc, tě táhnout vpřed. Dodnes si na to vzpomínám. Nazvals to ‘Útok vnější proměnou‘. Udělal si ze sebe něco, cos nebyl a šel na věc. Boss na první pohled v pohodě. Drahý hadry, nagelovaný vlasy a černý brejle. Zavolals jí, že jí chceš jenom vidět, jestli by nepřišla na náměstí k chrámu. Váhala, ale slíbila, že přijde. Přišla a nemohla tě poznat. Stál si k ní zády a až po chvilce ses ohlédl. Pozdravils, sundal si ty hustý brejle a sjels jí dvakrát pohledem od zdola nahoru a obráceně. Koukala tak divně, ale tebe to nerozházelo, nasadil sis zase ty brejle a řekl si triumfální větu: ‘Jsem moc rád, že jsem tě viděl.’ Když ses otočil, řekla: To je všechno ? V tu chvíli si měl v ruce trumfy. Otočil ses zase na ní a zopakovals jí, že už si jí viděl, a že jestli si vzpomíná, tak sis ani nic jinýho do telefonu nepřál. Stála tam tak zaraženě, když jsi simuloval odchod. Bylo to buď a nebo. Když už si od ní byl pár metrů a ona tam pořád stála, se vší vážností ses otočil, podíval se na ní a pomalu se k ní vrátil. Pak si řekl, že když už jste se takhle mile setkali, jestli by někam nechtěla jít. Jelikož stále nebyla schopna moc mluvit, odtáhl si jí do nejbližšího slušnýho klubu. Tohle rande skončilo se slušnými vyhlídkami, ale tys byl rozhodnut počkat, než ona zavolá první. To se stalo. A tak si jí dostal. Všichni skládali poklony a úctu. Bojovals dlouho a statečně. Získal si, to co sis zasloužil.“, převyprávěl Scott a odfoukl si. Usmíval jsem se. Strašně dobře se to poslouchalo. Byl jsem king. Ale když jsem si uvědomoval, že mi právě řekl, jak Ron Berger sbalil holku, do který jsem se dokázal za 5 minut zamilovat, bylo mi trošku na nic. Uvědomil jsem si, že Ron Berger má oproti mě strašně moc. A já jsem mu to teď vzal. Z jedný strany jsem mu záviděl a z druhý mě mrzelo, že jsem ho o to nechtěně obral. Začalo mi docházet, že by bylo správné dostat se zpátky do normálu a začít znovu. Znovu si všechno vypěstovat, tak jako to má Ron Berger a možná ještě líp. Měl jsem vlastně trumfy v kapse. Jednoduše jsem se dozvídal všechno o Bergerově životě. Scott mi toho vyklopil mnohem více. Všechno se to hodilo a já se jen modlil, že to Scott moc nepřeháněl a nenechával se unášet vyprávěním. To člověka pořádně rozpálí. Jak tam tak sedíme v autě všiml jsem si povědomého člověka vycházejícího ze školy. Byl to Ron Berger. Motal se tam způsobem, který jsem důvěrně znal. Prostě jako já. Žil nevědomky můj život a já najednou ucítil lítost. Vlastně nebylo o co stát. Žít můj život bylo spíš za trest. „Vidíš támhle toho týpka ?“, šťouchl jsem do Scottyho. „Jo vidim. Kdo je to ?“, řekl Scotty. „To je Ron Berger. Znáš ho ?“, zeptal jsem se, abych se opravdu ujistil. „V životě jsem ho neviděl. Nějakej tvůj kámoš ?“, zeptal se Scotty. Chtěl jsem odpovědět jinak, ale Scott by to nestrávil. „Ne. Není to můj kámoš.“, řekl jsem namísto odpovědi, kterou ve mně cosi zastavilo: „To je mé druhé já.“ Nebo dokonce první…

                Odvezl jsem Scotta zavčasu domů, abych ještě stihl vyzvednout Russel ze školy. Rozhodl jsem se na ní hrát odvážněji, když teď lecos vím. Zmerčila mě takřka okamžitě, když vyšla z budovy a zamířila ke mně. Už z dálky jsem viděl ten její neodolatelný úsměv. Vzpomněl jsem si útržkovitě na to jak jí Ron dostával a uvědomil jsem si, že bych se asi zbláznil. Mít jeho nervy, šlo by všechno úplně jinak. Jenom ten její úsměv se mnou dokázal dělat strašný divy. Stáhnul jsem demonstrativně okýnko. Demonstrativně říkám proto, protože jsem měl stáhnutou střechu. Následoval polibek na uvítanou. Byl jsem připraven, ale stejně to se mnou mávalo. „Ahoj lásko.“, špitl jsem. Usmála se ještě víc, obešla auto a sedla si. „Nebyls ve škole.“, řekla. „Scott mě přemluvil.“, zalhal jsem s úsměvem na rtech. „Kdybys alespoň nekecal.“, řekla Russel a usmála se taky. „Tak kam to bude ?“, zeptal jsem se s výrazem šedesátiletýho taxikáře. „Do ráje.“, řekla a nasadila se sluneční brýle. Nejdřív jsem si myslel, jestli neměla s Ronem nějaký takovýhle znamení, ale potom jsem se rozhodl pojmout to ryze po svém. Nastartoval jsem vůz a rozhodl se Russel odvézt na místo, který jí nemohl Ron Berger nikdy ukázat…