Úroveň jedenáctá – Šance co se neodmítá

Jednoho dne, když už jsem se neprobouzel ospalej a s výčitkou, že mi něco uniklo, mě po škole odchytla Billie. „Potřebuji s tebou mluvit, Nicku.“, řekla tajemně a já vůbec netušil, co by mi asi tak milionářská holka chtít. „Co bys ráda.“, řekl jsem. „Je tu něco, co by ti mohlo pomoct splnit si svůj sen.“, řekla a táhla mě do parku, kde jsme si o tom mohli v klidu popovídat.

„Můj otec otevírá příští měsíc Diskant Wood Industries.“, řekla a odmlčela se. Nechápal jsem, co tím myslí. Napadlo mě, že se snad chlubí, ale to jsem zavrhl. To Billie nedělala. „Nechápeš ?“ „Bohužel. Myslím, že ne.“, řekl jsem. „Pamatuješ si, jak si mě pozval k vám domů ? Jak si mi ukázal otcovu dílnu ?“ „Pamatuju.“, přisvědčil jsem. „Diskant Wood Industries je menší továrna na věci ze dřeva. Budou tam dělat nábytek.“, řekla. „Co mi tím chceš říct ? Můj otec práci má.“, řekl jsem po krátkém zamyšlení. „Nejde o práci dělníka. Mluvila jsem o tom s otcem. Říkal, že jako jeho právoplatná budoucí dědička mám možnost se projevit a tak jsem mu řekla o tvém otci a jeho pracích, které mě u vás tak zaujali.“ „Vážně ?“, zeptal jsem se s malou pochybností, že si dělá srandu. I když to taky nebyl její styl. „No vážně. Řekl mi, ať ti tedy dám vědět a jestli má tvůj otec zájem, rád by ho můj otec navštívil a podíval se na jeho kousky.“, dokončila Billie. Nevěřil jsem vlastním uším. Tohle byla až moc pozitivní zpráva po všech těch letech stereotypu. Byla to opravdu šance, která se neodmítá. Hned ten večer jsem si s otcem na toto téma promluvil. Nejdřív se na mě trošku zlobil. Nechtěl, aby o jeho dílku někdo cizí věděl. Potom jsem mu začal říkat výhody toho, co jsem udělal. Reálnou alternativou bylo, že když se to bude panu Diskantovi, otci Billie líbit, může z toho mít užitek. Nakonec souhlasil a já přes Billie domluvil návštěvu pana Diskanta u nás už na další den.

Před naším domem zastavila nablýskaná stříbrná limuzína a z ní vystoupil decentní lokaj v livreji a otevřel panu Diskantovi. Ten vystoupil a rozhlédl se. Vypadal jakoby to tady kolem chtěl všechno koupit. Ale způsob jeho vyjadřování, jak jsem později viděl, tomu neodpovídal. Byl to vcelku normální, veselý pán kolem padesáti let. Šel jsem otevřít. Nahodil jsem ten nejvstřícnější pohled, co jsem dokázal, zřetelně pozdravil a pozval ho dál i s jeho poradcem, což byl údajně odborník na řezbářskou výrobu. Milionáři mají na každou věc nějakýho odborníka. Zavedl jsem je přímo do obývacího pokoje, kde už můj otec čekal. Billie je představila, protože jako jediná v místnosti oba dva znala. Můj otec si s panem Diskantem podal profesionálně ruku. Vlastně se choval celou dobu velmi profesionálně, mohu-li soudit. V životě jsem ho takhle jednat neviděl. „Takže proč jsme vlastně tady, pane Svansone.“, začal Diskant. „Moje dcera se zná s vašim synem. Říkala, že tady u vás jednou byla a viděla plody vašeho koníčka, řezbářství. Toho času já hodlám otevřít svojí novou továrnu na nábytek. Moje dcera jednoho dne všechny moje podniky zdědí, takže jí pomalu nechávám říkat svoje názory na moje rozhodování. Člověk se tak prý lépe učí. Moje dcera vaší práci ohodnotila jako velmi zajímavou a hodnotnou, takže jsem vám vzkázal, že bych ji taky rád viděl.“, řekl Diskant vyčerpávajícím způsobem. Můj otec mlčel. Ani se na to snad nic nedalo říci. „Abych mluvil k věci, pane Svansone. Hledám schopného člověka, který rozumí dalo by se říci dřevu na místo ředitele provozu. Abych vám to trošku přiblížil. Ředitel provozu v Diskant Wood Industries je hned po mě nejvyšší člověk v této společnosti. Já dřevu moc nerozumím, pane Svanson. Dostal jsem před časem typ, že dřevo se začíná vracet do módy a že se mi vyplatí do něj investovat, takže jsem neváhal.“, dokončil Diskant. Můj otec přikývl: „Rozumím.“ „To mě těší.“, usmál se pan Diskant, „Jistě ale pochopíte, že bych nejdříve rád viděl plody vaší práce, než bychom se dohodli na něčem konkrétním. To místo je dosud volné, pane Svanson.“, dokončil Diskant a lehce se usmál. Teď měl však můj otec trumf v rukávu na který mu Diskant sám přihrál. „Samozřejmě. Rád vám to ukážu. Třeba hned. Díváte se na ně. Jsou všude kolem. Nábytek, podlaha, strop. To všechno jsem dělal já. Ani jedna věc z toho co zde vidíte, není kupovaná.“, řekl můj otec a nesměle se pousmál. Diskant zpozorněl a nasadil si brýle, načež se začal rozhlížet kolem sebe. Ozývalo se uznalé pobrumlávání, které vyvrcholilo dotazem na Diskantova odborníka: „Co tomu říkáš, Georgi ?“ Georg chvíli mlčel potom uznale našpulil rty a řekl: „Jestli je pravda, to co říkáte a tyhle věci jste udělal vy sám, potom je třeba vyzdvihnout vaše schopnosti. Ovšem nejen řezbářské, ale i z designového hlediska je to velmi povedené.“, řekl Georg a kývl směrem k Diskantovi. Ten se usmál. „Mohl byste nám ukázat ještě něco ?“, zeptal se otce. Otec přikývl a vedl je do dílny, kde měl podle všeho další trumfy. Tam jsme s Billie nešli. Všichni tři se tam zavřeli a dlouho se nic nedělo. Čekali jsme v obýváku. Billie řekla, že můj otec udělal na jejího dojem. Za několik málo minut opět vyšli a všichni tři se usmívali. „Tohle se mi skutečně líbí.“, pochvaloval si pan Diskant a pohladil Billie po hlavě jakoby byla ještě malé dítě. „Bez jakýchkoliv dalších zbytečných jednání vám řeknu, že jste na mě opravdu zapůsobil jak to jen nejlépe šlo. Takže můžeme klidně rovnou přejít k formalitám. Měl byste o to místo v mé továrně zájem ?“, řekl Diskant a v jeho očích bylo vidět, že chce slyšet souhlasné ano. Můj otec se rozmýšlel. Hodil pohledem po matce, která se jen usmála a souhlasně pokývala hlavou. „Já myslím, že se určitě dohodneme, pane Diskant.“, řekl můj otec a podal si s Diskantem opět ruku. Krásný okamžik. Nejen pro mě ale pro všechny. Matka hned otevřela nejdražší pití co měla v ručně dělaném baru a připíjelo se. Ještě dlouho se připíjelo a vše pokročilo do takového stádia, že Diskant nabídl mému otci tykání. Samozřejmě ho otec slušně přijal. Cítil jsem potřebu Billie poděkovat. Nebýt jí, nic z toho by se nestalo. Jenomže jsem vůbec netušil jak to mám udělat. Otec neměl zastat pouze místo ředitele Diskant Wood Industries, ale pan Diskant mu svěřil i návrhy stylů pro různá odvětví. To se otcovi líbilo ještě víc. Konečně měl prostředky na realizaci svých snů…