O ztraceném Beránkovi

O ztraceném Beránkovi

Byl jednou jeden veliký palouk, a na tomto palouku zrovinka spásala Ovečka čerstvoučkou travičku. Kousek opodál pobíhal oříšek Alík a vysoko nad nimi kroužila Sojka a všechno pečlivě pozorovala. V tom přiběhlo vyděšené Kůzlátko a volalo: „Ovečko, Soječko, Alíčku ...Beránek se nám ztratil. Byli jsme spolu v lesíku na jahůdkách a borůvkách a najednou byl pryč. Ani stopa po kopýtku po něm nezbyla.“

Všichni se seběhli k maličkému jezírku k poradě. Soječka se usadila na starou vrbu a povídá:

„Kamarádi, musíme Beránka rychle najít, tma nastane co nevidět!

Já poletím na sever, Ovečka poběží na jih, Kůzlátko na východ a ty Alíčku, ty poběžíš na západ.“

Zvířátka na souhlas pokyvovala hlavičkami.

Ještě než se rozdělili, Alíček rozhodl:“ A až něco najdeme, dáme si znamení -  já zaštěkám, Ovečka zabečí, Kůzlátko zamečí a ty Soječko, Ty zapískáš.“

A tak se všichni rozutekli hledat Beránka.

Soječka se vznesla do výšky a zamířila k severu. Křídly mávala co jí síly stačily. Bystrýma očkama pozorovala každé místečko. Tu potkala hejno vran, a tak se hned zeptala, jestli nespatřili ztraceného Beránka.

„Krá, krá, ne vašeho Beránka jsme neviděli“, odpověděly a zamávaly křídly na pozdrav.

Mezitím se Kůzlátko dostalo až daleko za palouček, kde snad už dlouho žádná bytost nevstoupila. Prodíralo se houštím a křovisky a volalo na Beránka. Copak se mu asi stalo? Přemýšlelo Kůzlátko. Oříšek Alík to měl nejjednodušší. Běžel a čumákem nasával a větřil. Zrovna běžel okolo rybníku, když uviděl daleko na vodě cosi bílého. To bude náš Beránek, pomyslil si. Skočil do vody a začal plavat. Zanedlouho však uviděl, že je to jen labutí slečna, co si protahuje svůj dlouhý předlouhý krk. A tak Alík neztrácel čas a jen z dálky zavolal na labuť, zda-li neviděla Beránka. Ale nikdo nic neviděl. Tak Alík doplaval zpět na břeh, otřepal se a běžel dál.

A co naše Ovečka?

Na tu nesmíme zapomenout.. Ovečka rychle přeběhla louku, zdolala menší stráň a už byla u lesíku. V lese to moc pěkně vonělo,. Jehličí a drobné větvičky křupaly pod kopýtky a z dálky bylo slyšet jak pan datel tluče svým zobákem do stromů. 

Ovečka si vzpomněla, že Beránek má na krku svůj zvonek, a tak se zastavila a napjatě poslouchala, zda-li neuslyší jeho zvonění. Poslouchala, poslouchala, ale nic neslyšela. A tak pokračovala v hledání. Zanedlouho došla ovečka na menší paseku. Barevní motýlci se slunily na světlých pařezech a na kraji  ve stínu mohutného dubu odpočíval malý Medvídek.

„Ahoj Medvídku,“ pozdravila Ovečka. „neviděl jsi tudy běžet Beránka?“

„Ale to víš, že jo, Ovečko“ zabručel medvěd.

„Říkal, že zabloudil a hledal cestu k jezírku, tak jsem mu ukázal tamtu zkratku“, mávl mohutnou tlapou za sebe medvěd.

Ovečka poděkovala a než se vydala na cestu z plných plic zabečela.

Než byste řekli „švec“, byla  Soječka v lesíku. Ovečka jí hned povyprávěla co se dozvěděla od Medvídka a navrhla, aby se Soječka vrátila pro Alíka a Kůzlátko , a pak, že se setkají v lesíku.

A tak se i stalo.

Ovečka mezitím cupitala dál....Zničehonic zaslechla v dálce zvonění. Zastavila se a nastražila uši. Zase ten stejný zvuk. Jasně už  rozeznávala zvuk Beránkova zvonečku a tak se rozběhla směrem odkud přicházel.. Ve chvíli přiběhla k obrovské jámě. Byla to veliká díra po vykotlaném stromu, který vyvalila nedávná bouřka....na samém dně seděl Beránek a smutně koukal.

„Beránku, Beránku,“ zavolala Ovečka „už ti jdu na pomoc“.

Beránek vyskočil a  když uviděl Ovečku, hned se mu očka rozzářila. Pak Beránek začal vyprávět, jak pro Ovečku sbíral ty nejšťavnatější jahůdky a borůvky, že si ani nevšiml, jak daleko je 

od Kůzlátka. Najednou se objevil na pasece , kde potkal Medvídka, a ten mu ukázal cestu zpátky. Ale protože se Beránek pořádně nedíval na cestu, spadl do této jámy a narazil si nožku. Několikrát se sice zkoušel vyškrábat nahoru, ale nepovedlo se mu to.

Než Beránek dořekl poslední slovo, zaslechli oba z dálky štěkot Alíčka.  Za chvílku bylo slyšet i hvizdot Soječky, a bručení Medvídka. To Soječka ho poprosila, zda by jim nepomohl

A pak už to šlo  jako po másle. Medvídek s Alíčkem přinesli delší větev, kterou spustily do jámy. Dolů se nejdříve spustila Ovečka, která ošetřila Beránkovi pochroumanou nožičku a s pomocí Soječky ji ovázala. Pak přiskočili Kůzlátko s Alíčkem a opatrně Beránka z jámy vyvedly.

A protože už nastal večer a rychle se stmívalo....pozval Medvídek své nové kamarády do útulného  pelíšku nedaleko lesíka. Tam se všichni napapkali, a spokojeně usnuli....

A pak zazvonil zvonec a pohádky je konec, milé děti.

Dobrou noc..