Obdivuji

-

Obdivuji

 

To, co vyjádřil pan Shakespeare, já tak krásně říci neumím.

Občas zjeví se mi jeho stín,

ovšem ve zmatku myšlenek zabloudím.

Myslím na něj v touze

popsati své pocity,

k zamyšlení vedou pouze...

 

I já umím přec tak milovat.

Jenže jazyk v těchto chvílích

a pokusů beznadějných,

musí naschvál slovům krásným sbohem dát.

On uvězněn je v lačných ústech,

co by toho chtěli tolik říct

ale zárověn na všemožných tvých místech

způsobuje slastný hřích.

 

Vím, častokrát slova zapotřebí nejsou,

ale když zrovna chybí činy, tak slova kde jsou?

 

Jsou uvnitř, v každé nervové částečce mého těla

Proto jsem se při vzpomínce na tebe tak chvěla.

Proto když slyším tvůj hlas,

neexistuje pro mne žádné slovo čas.

Proto, když tvé oči s mýma se střetly,

všechny částečky kůže v ohni se mi pekly.

 

Ani řekou bys mne neuhasil,

ani pouští bys mne neudusil!

Kéž tvá ústa nikdy nezmlknou,

kéž tvé oči nikdy nemrknou!

 

Jak krásné je říkat ty, s tebou, tobě,

a jak těžké je popsat to,

co je v knize Shakespearově!

---