Příroda a lidé

Havrani černí po nebi létají.

Ženou se dál a dál, křídly mávají.

Co asi nahoře v dálce hledají?

Kam jenom tolik, tolik spěchají?

Můžeš klidně na zemi, pod nimi stát,

hypnotizovat je, na jejich pána si hrát,

s otázkou na rtech tiše všech z nich se ptát,

však žádný z nich nemusí Ti odpověď dát.

My lidé často mylně myslíme si,

že každý tvor vida nás se vyděsí,

tučňák že radši sklopí sáčka šosy

a nás bere jako své velké bosy.

Že respekt z nás lidiček ten tvor má,

úctou a obdivem k nám že oplývá,

že jako větší a lepší bere on nás

ale to pravda není, přiznejme si, no, sper to ďas!

Každé ze zvířat moc věcí zná a umí,

naši řeč však ne, tak člověk nerozumí.

Místo zrádných slov ten tvor raděj činy volí

a taky nikdy jen pro nic za nic nezabíjí.

Ač paradoxně tahle věta bude znít,

zvířata často jsou víc jak lidé lidštější.

To my je za příklad měli bychom si vzít,

můžem se od nich přec hodně naučit.

Jak vidno, nejsme pány a oni se nás bát nemusí,

kdyby totiž chtěli, stokrát nás ve všem porazí