Milena a smrť

Smrť ma ležá u nohou,

keď jsom slípku sťála,

divám se na ňu zhóra,

ale ptám sa sama seba,

šak nejsi ty smrtko ta,

ktorá na mňa z vrchu šibeničáku mává?

Nevím, nemám-li sa pohleďat

po urně či hrobu,

hřešila jsem často,

třebas pánboh už sa mi zavolá,

ale neklepou sa mi kolena,

protože jsem Milena,

smrtko nebudem sa ťa bát,

neohnu svoj chrbat.