Panic Room / Úkryt

Ještě než přehodím poslední fůru bankovek a zapíchnu vidle, už se těším na to, jak si sednu do svého pidikina a odpočnu si u nějakého dobrého filmu.

Přiznám se, že jsem měl u této volby strach. Po zkušenostech z minula jsem se obával, že zase ulehnu ku spánku zklamán.

Téměř komorní příběh není nikterak složité pochopit, ovšem jeho přímost a hlavně spád vám nafouká kadeře patřičně dozadu. Detailní, precisní  mnohdy až puntičkářský pohled kamery nikterak děj nezdržuje, ba dokonce bych si dovolil tvrdit, že jej umocňuje. Jen doufám, že se z něj nestane nějaké móda či snad dokonce styl.

Děj Vás ze začátku lakuje, že se nebude jednat o nic jiného než o depky rozvedené a podvedené  paničky. Když si Jodie Foster v tichu noci usedne na toaletní mísu a vy neuslyšíte nic než  zvonit porcelán, napadne Vás možná, jako mě, pracovní název tohoto filmu. „Jodie Foster močící a spící“.  Ale v té chvíli ani netušíte, že se na Vás valí obrovitá sněhová koule, která sebou strhne vaší pozornost, vaše myšlenky a možná že i vaše chipsy, váš plný močový měchýř, aby vás na konec rozpsknula o závěrečné titulky a roztála.

Jodie Foster je vážně ještě kočanda a svůj civilní sex appeal rozhodně nespláchla do výše již zmiňované toalety. Jen ta demonstrace silikonu…Ikdyž…, když už nosí prsa i Vondráčková…tak co by Jodie nemohla.

Rozporuplnost figury lomcuje  s Forestem Whitakerem. Přestože se vážně snaží, brzy se objeví signály, že persóna s tímhle  xichtem přeci nemůže být za takového xindla až do konce….Což je trochu škoda.

Finále není sice nevytušitelné, ale rozhodně není urážlivé a tvůrci se dokonce oprostili i od klasických ajlavjů global street objímaček každého s každým.

Přestože byste mohli film okomentovat i slovy „nic moc“, já jsem se na jeho konci cítil odpočatě a měl jsem radost, že  jsem se netěšil zbytečně……..