Dění na litovelském gymnáziu

Dění ve škole # 1

            „Ve třetím měsíci?“ zaječela svým nepříjemným hlasem Pýskovna. Tak znělo její umělecké jméno. Důvod milé přezdívky byl zřejmý hned po prvním pohledu na její nepřirozeně velká ústa.

            „Musela prej před týdnem na potrat,“ špitaly mezi sebou primánky. „Řekla mi to včera v parku, když jsem venčila psa,“ znělo přeplněným autobusem. Nikdo si nemohl překvapených výrazů ve tvářích spolucestujících nevšimnout.

            „Si děláš prdel,“ vyjekl jsme na Tomáše, který mi přinesl zajímavou novinu až pod nos. Seděl jsem v šatně opřený o mříže naší šatny, kterou často přirovnávám k vinnému sklípku. Jen to víno chybí...

            Sundal jsem nohy  z lavečky a z polohy ležmo jsem plynule přešel v sed.

            „Nedělám. Mluvily o tom primánky po cestě do školy,“ přesvědčoval mě o pravdivosti informace spolužák.

            Zatímco se v poloprázdné šatně přezouvali dva naši kolegové ze třídy, pozoroval jsem dění v úzké chodbě mezi klecemi (šatnami). Houf prvaček prošel za neskrývaného zájmu mužského osazenstva vyšších ročníků.

            „Ahoooj,“ pozdravila jedna z kolemjdoucích Tomáše. Stejné slovo následovalo ještě jednou a tentokrát patřilo mě. Netaktně jsme zdvořilostní formality přešli a Barbora pokračovala v jednostranném rozhovoru.

            „Viděl jsi Dósnův svět?“ vyvalila oči kvintánka.

            Musel jsem reagovat. Jediná motivace během nudných podzimních odpoledních hodin byl právě seriál ze života americké mládeže. Vstal jsem ze svého vyhřátého místečka přiblížil se k brance, za níž jsem vypadal jako opice v kleci.

            „Dósn je vůůůůl,“ nenechal jsem blonďtaého dementa na pokoji ani před začátkem vyučování. Barbora pomalu opouštěla místo poblíž nás a v pozadí se objevila silueta snědého mafiána v kožené  bundě a riflích z tržnice.

            „Tancujte, HOVADA!“ pozdravil nás tradiční citací z mého nejoblíbenějšího filmu. Přestože nemám lamače dívčích srdcí, jejichž věk se pohybuje na hraně zákona, musel jsem se k jeho permanentně dobré náladě výrokem z jiné pubertální komedie přidat: „Wots aaaaaap?“

            Kolem našeho stanoviště proběhlo další hejno děvčat, tentokrát z tercie, což upoutalo pohled jedině našeho muže z džungle Džaga al Bazího. Jakmile se malý prostor v kleci (šatně) začal zaplňovat, pochopil jsem já a Tomáš nutnost utéct. Po cestě do druhého patra jsme minuli nízkého a širokého chlapce v červeném svetru, jak s přiblblým úsměvem popíjí kakao, a vydali se do naší kmenové učebny. Znovu jsme zahlédli nové objevy na škole a důkladně prostudovali jejich zevnějšek. Na exkurzi do nitra jejich duší je ještě čas...