Festival

Posilam to z Nemecka, tak omluvte nedostatek hacku a carek...

Jak se clovek vlastne dostane do svatyne divadla Richarda Wagnera v Bayreuthu? Vlastne to je nepredstavitelne a vskutku nemozne, pokud v tomto meste zije, ale vyjimky potvrzuji pravidilo. Minuly rok jsem dostala dva odlozene festivalove listky, ohromena jsem tedy nebyla, protoze Wagnera zrovna rada nemam, ale neber to, kdyz to clovek dostane a muze celemu svetu, zadarmo ukazat, kam normalne patri. Mohla bych tam treba potkat nekoho znameho a to bych jiste, na zebricku socialniho postaveni, vylezla nejmene o dve az tri pricky nahoru, take by se mohlo stat, ze bych se mohla dostat i do televizniho zaberu a nekdo by me mohl i poznat, no to neni ani k domyslelni. Videla jsem Parsifala a nejhezci byla vzdy ta pausa... cele to trva, myslim sest hodin, vzdy hodina predstaveni a hodina pauza. Musi to asi byt, aby to bylo k vydrzeni, divadlo je cele ze dreva, tak si to Wagner vymyslel kvuli absolutni akustice, ktera tam je, to musim objektivne priznat, nesmi se tam ze stejnych duvodu zabudovat jakakoliv ventilace a festival se kona vzdy v cervenci/srpnu je tam tim padem kolem 40 stupnu vedra, takze kolem divadla stoji zachranky a odvazi mene otuzile navstevniky v mdlobach. Je to kult neuveritelneho razu. Pred divadlem stoji Wagneriani z celeho sveta a zebraji o vstupenku, alespon na jeden jediny akt. V prestavkach vyjdou vsichni do parku kolem divadla, prominenti navstevnici ukazuji nadherne roby, mluvi tichym a inteligentnim hlasem o prednostech toho nebo onoho predstavitele, kritizuji znalecky vypravu a organizaci, popiji sampanske a picnikuju v parku pri krystalovych sklenickach a stribrnych talirich na kterem jsou, vsem na obdiv, vystaveny langusty a kaviar... tak jak se slusi a patri na praveho Wagneriana. Ten kdo na toto nema si muze koupit v pristavenem sklenenem palaci krajicek chleba se sadlem ozdobeny petrzelkou za pouhych 6 DM a k tomu sklenicku sampanske imitace za 12 DM. My jsme mely s kamaradkou za stromem schovany housky se sejrem a lahev sodovky a bylo to senzacni, ani nam to nikdo neukradl. Ona kdysi dostala od nejakeho pritele cerne exklusivni kombine a tak se do toho oblekla a ja bilou bluzicku, cernou dlouhou sukni, halt klasicky, vlasy jsem si ulizala dozadu a vypadala jako franzouska ucitelka baletu a vsichni si mysleli, ze k tomu patrim a jeste se me klaneli, no klaneli... lehce a decentne, panove sklonili mirne hlavu. Je to spektakl, ktery otrasa i obyvatelstvem z celeho kraje, jezdi si sem jako do cirkusu a koukaji pres plot, aby treba uvideli, alespon jednoho z prominentu in natura, porad jeste vede Princ Charles, kteremu bych docela verila, ze ma Wagnera rad, jeste nikdy neomdlel.

---