Touha

   Chtěl bych si Tě přitáhnout. Dotknout se štíhlého pasu, boků a stáhnout si Tě do klína. Počkat, až ruce ovineš kolem mého krku a dáš mi první polibek. Vjet Ti prsty do vlasů a líbat Tě a jak jen to lze. Pak Tě odtáhnout. Odtáhnout na délku paže, ale nepustit. Jen se dívat… Jemné linie brady na zakloněné hlavě, bílý, tak neuvěřitelně bílý a krásný obličej. Tenká linka rtů pod malým nosíkem, oči hledající cosi na stropě. Oči ty krásné velké oči tolik říkající, a přesto prozrazující tak málo. Prsty přejíždím po líci, lehce Tě šimrám na krku, zavíráš oči. Otáčíš hlavu ke mně, pomalu je otevíráš jako plachá srna zvažující útěk a já čtu. Čtu v nich obavy, nesmělost, strach, stud,… otázky… Pak se ale výraz mění, oči se usmívají. Zračí se v nich radost, napětí, živost,… touha… Takřka šibalský úsměv v obličeji zakryly proudy neposlušných kudrnatých vlasů. Trhnutím hlavy mizí vzadu. Zvedáš se, jen aby ses pak mohla ke mně sklonit a líbat. Drobné prsty našly okraj trička a vklouzly pod něj. Větší pomalu rozhrnuly halenku a dostaly se tak na hladkou, bílou, teplou kůži, na dotek tak moc příjemnou…