Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Odloučení

07. 01. 2003

549

Autor

sindlenula

Jsou to slova mého přítele, chtěla jsem je jen vynést na světlo světa...

Lehni si ke mě, říkej to, co chci slyšet,
dveře jsou zamčený, pokud chápeš slovo já,
pak chápeš to, co pro sebe oba znamenáme.
Tmavý den, černota noci, naše láska
rozjasní den, nic nebude sen,
vše bude jen skutečnost,
že milujeme se na věčnost.
Dvěře se s třeskotem otvírají,
v nich tvoje máma,
není to pro ni rána,
že my dva ležíme vedle sebe,
ona ví, že ty miluješ mě a já miluju tebe.
Vidím víru v tvých i jejích očích,
já kývu, že zradit tě byl by ten největší hřích.
Miluji tě, to ty víš, lásku kterou k tobě cítím,
nejen vidíš, ale i cítíš,
mými rty, pohledy, milujícími doteky...
Už aby tady bylo to, co po tobě chci, obejmutí a slova,
která lásku tvou ke mě vyjadřují.
Necítím se dobře, když být bez tebe mám,
cítím se tak osamělý, tak sám a sám.
Nechci být sám, chci abychom mi mohli být sami,
vzít sklenici vína, sedět pod hvězdami,
u ohně hřejivého, posadil bych si tě do klína,
obejmul tě a to tak, aby tě hřálo teplo mého těla
a nemohla k tobě studená paní zima.