Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProstě dopis....
Autor
kastelán_50
Tábor, 17.října - 15.listopadu 2000
Vážený pane profesore,
Úvodem děkuji za Váš dopis, datovaný 4.10.2000, posílaný z lékařské fakulty, proto odpovídám též na tuto adresu.
1. K MONARCHII:
Ve svém projevu 17.10.t.r. jste se opět dotkl / třeba i trochu inspirován mými traktáty / " instance nejvyšší pomazané osoby, která vše vyřeší, nějakého monarchy " jako ve smyslu, že některým lidem by se to líbilo. Nezbývá mi, než Váš náhled zkusit poopravit. To, co jste říkal, skutečně může dělat i prezident Havel, to skutečně není hlavní důvod pro existenci monarchie, naopak kdybychom chtěli něco takového, to bychom se dostávali někam do dob krále Přemysla Otakara II. - což ať už chceme nebo nechceme prostě nelze - a mimochodem spory o kompetence, kdo má co a do čeho mluvit panovaly i tehdy. Jak je ostatně známo. Jsou věci, které má řešit starosta, městská rada, obecní zastupitelstvo, jsou věci, které má řešit okres, ministerstvo, a jsou věci, které má především řešit každý občan sám - bez ohledu, jak se nazývá stát, do kterého se bez svého zavinění narodil. - Na druhé straně abychom se vrátili k první myšlence, to co jste říkal se taky běžně dělá, ale je fakt, že prezident Havel je v tomto zástupný královnou Alžbětou a obráceně ( a složitý případ stejně postoupí nějakému úřadu ). Ostatně jak se tvrdí, královna Alžběta denně několik hodin čte dopisy od svých poddaných, už proto, aby byla " in " ( a možná tomu dnes věnuje i víc času, než prezident Havel ). Prostě to nebude ten pravý důvod pro monarchii.
Napsal jsem, že vrchol rakouské parlamentní demokracie byl zřejmě v letech 1907 - 1914. To neznamená, že z roku 2000 se máme vrátit do roku 1907 - což prakticky nelze - ale znamená to, že tehdy jsme měli takovou parlamentní demokracii, že nám ji tehdejší okolní státy mohly závidět. A to prosím pod hlavičkou m o n a r c h i e . A to, co od té doby chybí, totiž chybí institut nepodplatitelné osoby, to je ten hlavní smysl, který nebyl v modelu monarchie překonán. Ludvíkovské plýtvání, které posléze krále i královnu stálo život, překonáno bylo, zatímco pro ryzí demokracie je problém zajistit dostatek nepodplatitelných osob. Proč ? Protože košile je bližší než kabát, biologická zakořeněnost v jednání člověka je obecně a logicky bližší, než nějaké ideály ( a pokud vůbec nenastává doba soumraku ideálů, jako třeba dnes ). Ano, jeden má v demokracii kontrolovat druhého, úplatní proti úplatným, prohnilí proti prohnilým........ to už jsme někde slyšeli....... Jistě, zákon bdí, a spousta advokátů radí, jak zákon elegantně po hraně zákona obejít, ...... atd. Jistě, akce a protiakce jako princip demokracie, jistě tímto principem se i Rakousko dostalo na ten vrchol z roku 1907..... Ale jak jsem psal v tom traktátu o poslancích, kde leží v závěru otázka: Která poslanecká sněmovna jen tak dobrovolně předá své pravomoci někomu jinému, aby jí kontroloval ? Kteří poslanci jen tak dobrovolně odhlasují snížení svých odměn řekněme na úroveň průměrné mzdy ve státě dle statistické ročenky ? Vždyť se to nakonec před rokem i řešilo - a jak to dopadlo ? No zákonitě a biologicky. Ne idealisticky. Podobně jako dřív šlechtici, kteří se vymanili ze závislosti na králi, jak bylo obtížné je zpětně zbavit jejich pravomocí, které panovníkovi nějak ( po dobrém - například za krále " Bene " - či po zlém ) odebrali ? ( Polská " šlechtická republika " u sousedů by zřejmě byla také dobrý studijní materiál ). Prakticky každý panovník musel svá práva bránit, protože vždy byly touhy ho nějak očesat, předat pravomoci a z toho plynoucí prebendy alias hmotnou zainteresovanost ještě někam jinam, k dalším podílníkům na moci a prebendách, případně příživníkům. Z toho hlediska vidíte jinak a docela i funkčně jinak zatracovaný princip dědičnosti u panovníka - zaručuje mu převod práv, a na něm osobně pak je, zda si zděděná práva během života na těch dalších podílnících a příživnících dokáže uhájit, nebo o nějaká pod přesilou panské, či poslanecké, či lidové sněmovny atd. přijde..... Ale stále má základ v zákoně, vyhne se téměř neřešitelnému problému získat něco zpět.
Neboli závěrem: Spor, zda absolutistickou či konstituční monarchii vyřešilo Rakousko už před 150 lety. Všeobecné, úplné a rovné hlasovací právo vyřešilo už v roce 1907 - alespoň v západní, předlitavské části. Dítě, které bylo v následných válkách a zvratech vylito i s vaničkou, byl institut nepodplatitelné osoby jako přirozená, jednoduchá, laciná a vcelku i funkční protiváha bezbřehé demokracie a " takydemokracie " . Na západoevropských panovnických rodech vidíme, že kultivace v jejich jednání postupuje i dál, než bylo známo o císaři Františku Josefu I. Ale zůstává to základní, že na biologický princip je odpovídáno kontrolou také biologickým principem, tedy adekvátně, a ne nějakými bezobsažnými ideály, či fángličkářstvím politických stran lákajících voliče. Za fángličkářstvím politických stran se také skrývá biologický princip, princip touhy urvat podíl na moci ( a následně i podíl na prebendách ) - ale to je princit trochu odchylný od optimálního spravování státu a věcí veřejných. Jistě, že věci tak složité jako stát lze spravovat rozdílným způsobem, ale princip monarchie lépe řečeno konstituční monarchie nebyl tak úplně překonán a jak píšu výše, má reálné biologické jádro institutu nepodplatitelné osoby minimálně z hlediska kontroly výkonu funkce státu a správy věcí veřejných.
2. Ke šlechtictví:
3. " O tempora, o mores ! "
omlouvám se čtenářům, za moment mě odpojí od sítě, dopíšu dopis zítra. Jarda Kastelán.