MOST NADĚJE

Na kopci, pod kterým se svažovala silnice dolů a vedla k mostu, co se klenul přes řeku, zastavilo auto. Za mostem začínalo neokupované území Francie. Z auta vystoupili dva muži a jeden z nich se zahleděl přes dalekohled na hlídkující německé vojáky před závorou.

„Za tím mostem budeme v bezpečí. Stačí ho jen přejet.“ Řekl Paul Forgeron a pozorně se přes dalekohled zadíval na hlídkující Němce.

„Jak to provedeme? Naše fotky budou určitě mít.“ Mínil Pierre Court.

„Rozjedeme to na plný plyn pár metrů před mostem a tu dřevěnou závoru určitě prorazíme.“

„To nám nemusí vyjít.“

„Jakmile u nich zastavíme, naše šance ještě více klesnou.“

„Tedy sázíme vše na jednu kartu.“

„Risk je zisk.“

„Snad to bude i v našem případě.“
 Pak nasedli do automobilu a s ním začali sjíždět kopec. Paul seděl za volantem a pevně svíral volant. Pierre vytáhl z kapsy pistoli a odjistil ji. Oba sledovali pozorně zrakem německé vojáky, kteří přijíždějící vozidlo rovněž spatřili.

„Ještě pár metrů a rozjedu to.“

„Neunáhli se.“

„Připrav se. Drž se a skrč se. Teď !“

 Automobil prudce vyrazil vpřed a jeho rychlost se zvětšovala. Němečtí vojáci byli tímto počínáním překvapeni, ale vzápětí strhli pušky z ramen. Než však stačil padnout první výstřel, ozvala se od levého předního kola, které prasklo, rána. Auto se náhle prudce dostalo do smyku. Muži v něm  byli naprosto překvapeni. Pierre se křečovitě držel a pistol mu spadla na podlahu. Paul dupl na pedál od brzd, ale nezabránil nárazu bokem vozidla do stromu.

„Rychle ven!“ Vykřikl poté. To již třeskly první výstřely. Pierre se pokusil otevřít dveře, ale ty nešly kvůli kmenu stromu otevřít.

„Nemůžu ven!“

„Lez za mnou!“

Paul přikrčeně vylezl ven a vystřelil dvakrát ze své pistole. Několik kulek prolétlo zadním okénkem a zasvištělo nad předními sedačkami, kde lezl Pieree. Ten vzápětí zdárně vylezl. Poté postřehl zpoza dveří, která se otevírala dozadu, běžící vojáky. V lehu začal střílet. Jeden německý voják se hned zhroutil na zem.

„Nezdržuj se! Utíkej!“ Křikl na Paula, který se krčil za předkem automobilu. Přitom se odvalil kolem předního kola auta k němu. Opět třesklo několik výstřelů. Zahlédl, jak se německý důstojník sesul na okraj silnice. Zároveň zasténal i Paul a ten bezvládně zůstal ležet na kapotě.

„Paule!“ Zatřásl s ním a hned mu bylo jasné, že mu není pomoci. Několika dlouhými přískoky se rozeběhl k budově vzdálené sotva tři metry.

  Vrazil do pootevřených dřevěných dveří, přičemž kolem boku mu prolétla kulka, která se zaryla do dveří. Další vnikla do zdi hned o kousek dál. Ocitl se v chodbě.a zavřel dveře na petlici. Zaroveň spatřil nad dveřmi ve zdi volný prostor, v němž bylo malé okénko. Chytl se rukama za okraj výklenku a přitáhl se. Sotva se do něho nasoukal, začali vojáci vyrážet dveře. Ze zatajeným dechem a pistolí v ruce, ve které měl poslední dva náboje, viděl, jak Němci vtrhli do chodby. Proběhli chodbou a pak šestice vojáků zmizela dále ve stavení. Pomalu pootočil hlavu a zadíval se přes ušpiněné okénko ven. Před domem nikdo nebyl. O něco dále zahlédl dva vojáky, jak stojí nad mrtvým Paulem.

  Seskočil na chodbu. Oba němečtí vojáci stáli k němu zády. Rozeběhl se při zdi na opačný konec stavení, kde stál zaparkovaný náklaďák. Nespatřen se u něj ocitl. Poté viděl, jak němečtí vojáci vytvářejí rojnici a postupují k lesu za domkem. Chtěl naskočit do kabiny, když se náhle objevil jeden voják. Neměl zbraň a byl to patrně řidič. Ve zlomku vteřiny udeřil Němce pěstí do brady, poté do břicha a následně do zátylku. Voják se hned sesul při zdi na zem. Rychle usedl do kabiny.a po chvíli se mu podařilo nastartovat.

  Vycouval nákladním autem na silnici a natočil ho ve směru mostu. Uviděl, jak odnášejí mrtvé tělo jeho přítele a jednoho vojáka. Sešlápl pozvolna pedál od plynu. Dva němečtí vojáci zatím v klidu stáli u závory. Zbystřili však pozornost poté, co se k nim náklaďák přiblížil. Ještě chvíli jel pomalu, až skoro dojel k nim. Pak dupl na pedál od plynu.

„Halt!“ Vykřikl voják nejblíže stojící u nákladního auta. Ještě postřehl, jak oba strhávají z ramenou pušky. Hned na to se závora před ním po nárazu přelomila. Vojáci vzápětí vystřelili. To již jel plnou rychlostí po mostě. Střílejícím vojákům se však podařilo zasáhnout jedno zadní kolo a pak i druhé.

„Zatraceně!“ Procedil mezi zuby poté, co náklaďák sebou začal smýkat. Jel však dále. Pak ale ztratil nad ním kontrolu a zadní část vozu narazila do zábradlí mostu. Dále nešlo jet.

  Přes dveřní okénko viděl běžící postavy vojáků. Nebyl ani ještě v prostřed mostu. Neváhal ani okamžik. Otevřel dveře na opačné straně kabiny a vyskočil na most. Přes kapotu spatřil, jak jeden Němec je rychlejší než ostatní. Namířil na něho pistoli. Stiskl spoušť. Voják se zhroutil. Do kapoty z opačné strany se zarylo hned několik kulek.

   Vystřelil poslední náboj. Zbývající tři vojáci rychle zalehli. Kulky poté svištěly kolem náklaďáku a dopadaly na něho. To již běžel přikrčeně, co nejrychleji, na konec mostu. Doběhl k němu ve stejný okamžik, kdy tři vojáci doběhli k nákladnímu autu a stříleli. Dvě kulky ho těsně minuly. Další ho škrtla do levé paže. Vzápětí se vrhl do houštin vedle silnice na konci mostu a zmizel zdárně v lesním porostu.