Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJAK SI DĚTI HRAJÍ
Autor
kastelán_50
Šel jsem kolem hloučku dětí.
Deset, dvanáct, čtrnáct let.
Drželi mezi sebou jednoho slabšího kluka.
Kroutili mu ruce za zády,
a páskem od kalhot,
a tkaničkami z kedsek
ho přivazovali k tyči na prádlo.
K železné tyčce panelákového zákoutí.
Chlapci mu dupali na špičky bot.
A děvčata ho šimrala do uší stéblem trávy.
" To je mučednický kůl , "
povídá mi jeden chlapec moudře.
" Hrajeme si na indiány.
A tohle je běloch,
kterého jsme si ulovili. "
A dal mu na důkaz svých slov
takovou herdu do nosu,
až krev stříkala na triko.
Šel jsem kolem hloučku dětí.
Deset, dvanáct, čtrnáct let.
Drželi mezi sebou jednoho slabšího kluka.
Kroutili mu ruce za zády
a přivazovali ho k tyči na prádlo.
Chlapci vytáhli kudličku
a hrotem ho škrábali na břiše.
Děvčata sbírala bodláky
a strkala mu je za krk.
" Hrajeme si na Vietnam, "
povídá mi jeden chlapec moudře.
" A tohle je šikmovočko,
které jsme si ulovili. "
A dal mu na důkaz svých slov
takovou herdu do nosu,
až krev stříkala na triko.
Jak bylo tomu chlapci ?
Což já vím.
Nejspíš pak brečel.
Nebo zatínal zuby.
To přece nikdy není rozhodující.
HLAVNĚ, ŽE VŽDYCKY JE NĚKDO TEN SLABŠÍ !