O POZNÁNÍ A VÍŘE

Někteří čtenáři by rádi věděli, jak jsem na tom s vírou. Takže odkazuju na traktát z první knížky aforismů a úvah, z roku 1985......

 

Jarda Kastelán                                                                                                                 1985

  O     P O Z N Á N Í     A     V Í Ř E  .

 

Předesílám, že nejsem žádný náboženský fanatik.

A že věřící lidé mě proto mají asi za atheistu. ( Ale tohle o sobě už dobře vysvětloval Albert EINSTEIN:  „ Ten, kdo toto vyčetl z mých teorií, ten z nich nepochopil vůbec nic. „ )

 

Proč bych neměl být pro víru ?

 

Ale jsem proti slepé víře.

Ani církev není vždy neomylná, jak sama dnes již přiznává.

Nebo bylo aspoň více řešení, a dnes se jeví, že řešení, kterým šla církev, nebylo vždy optimální ( viz příklady:  Jan Hus, Giordano Bruno – dnešní zdůvodňování, že církev s tím má čisté ruce, protože je  „pouze „  předala světskému soudu – je alibismus . )

 

Nepopírám, že Bůh je mocnější, moudřejší a rozumnější,  tedy Bůh v té dimenzi, v jaké si ho věřící lidé představují.

 

Ale ani Bůh nemusí mít vše nejlépe zařízeno.

( Ono to někdy ani nejde, a teprve vývojem se lze k tomu dostat ).

 

Mezi námi:  ono  i „ absolutno „  se vyvíjí, a to, co my lidé považujeme za absolutno, to je zas vůči něčemu relativní.  ( Tohle mimochodem velmi hezky měli vyřešeno staří Řekové ve své mythologii ).

 

                                      -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -

 

Svět není nepoznatelný, ale plně poznatelná je jen naše dimenze.

 

A pokud budeme chtít hranice naší dimenze rozšiřovat, stále budeme v poznání stát na začátku.

 

                                       -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -  -

 

Je to zajímavé,  ale samo překotné poznávání nás ještě nenaučí optimálně žít  -  snad právě proto,  že budeme svým způsobem stále stát na začátku, nevědouce, co je hlavní náplní naší funkce v naší dimenzi.  SMYSLEM  JE SAMA  FUNKCE,  poznávání je jeden

pomocný prostředek  -  racionálního typu. 

Pomocný prostředek  emotivního typu  je  láska  -  a je to prostředek dá se říci rovnocenný.

Proto má pravdu církev,  když  říká,  že pro výkon funkce lze poznání nahradit láskou.

 

Když jsem chodil do školy, všichni se tomu posmívali. I já.

A přesto to zůstala pravda.

 

Proto trvá a může nadále trvat křesťanství  -  bude-li aspoň trochu společenstvím lásky  -

neboť křesťanství jako  „  společenství lásky  „  je rovnocenné všelijakým vysoce vědeckým institucím.

 

                    _______________O_________________

---