Pro divoženku

Měla jsi někdy sen

a byl v něm někdo,

kdo chápe, že žít se dá jen ve dvou?

A měla jsi něco jen,

co opravdu patřilo by ti?

řekni, jen řekni, že nestačím ti!

Nevím čemu věříš,

ale já věřím v tebe,

vím, jsem blázen, jsem rebel.

Nevím, co vidíš,

když zavřeš oči,

když vždycháš, vzdycháš po kolotoči?

Či vzdycháš po mně, v sobě,

nebo pro tátu co už není,

víš, to už nikdo a nikdy nezmění...

Chtěl bych tě pochopit,

však neměj v duši temno,

neb rub a líc jsou vždy v sobě jemno...

Žádné jiné jsem neveršoval,

nikdy verše o lásce,

víš, teď tak rád líbal bych tě sladce...do nekonečna...