Já

Tak, úvod jste viděli výše. To, o co se tu jedná, to je improvizace, text výše jsem tvořil rovnou a snažil jsem podvědomě, aby nebyl o ničem. A o to se chci pokusit i já. Aby všichni byli jen něco o ničem.

Tak, teď byste se mohli konečně dozvědět, o co tady k sakru jde. Vězte tedy, že jsem členem improvizačního divadelního souboru Útulek. A zde bych rád založil literární obdobu této organizace. Jde o tvorbu asociativní. Každý člověk má v sobě dle momentální nálady určitý náboj, energii. Můžete být optimisti nebo negativisti. Můžete dle libosti hovořit o svých dětech, jak je den co den kolébáte a když vás už bolí ruce, tak je zabalíte do kukly z drátů a protože vlastníte ke stropu připnutej takovej ten velkej magnet, tak vyhodíte dítě do vzduchu, ten magnet ho přitáhne a vy si pak jdete sednout k televizi, kde manželovi zakážete blbě čumět na fotbal a k jeho znechucení to přepnete na pořad o osobních vztazích mezi africkými vlaštovkami, což je hrozně zajímavé, protože ve středu vám nosí mlíko africký vlaštovák a v pátek africká vlaštofffka, která má šptatné sykavky, což vám však vůbec nevadí, protože si s ní skvěle pokecáte. Chápete ten system? Úplně vypnete a píšete co vám myšlenka přinese, ale hlavně se nikdo do ničeho nenutí. Jsme Cochcáti, děláme si co chceme a kdy chceme a s kým chceme a všem do toho je všechno, protože my jsme tady abychom se ukázali, za své hlavy se nestydíme, co na tom, že jsou olysalé, plné akné nebo s přemírou kučer, které stojí jinak a bláznivý, šílený dědek vás proto označí za anomálii. Ať si řve, myslí si, že když je lepší než ostatní, že nás může beztrestně komandovat? Sice jo, ale tady jse o princip, já svoje kučery nedám, jako že se Pubosh jmenuju a když se tak nejmenuju, tak máte smůůůůůůůůůlu, protože víc vám už stejně neřeknu a by si budete muset povídat s tím schyzofrenním senilem. Heč! Myslím, že k Útulku není co více dodat. Kdo neví, o co se tu doprdele jedná, ať se přihlásí a já mu všechno vysvětlím při čaji, který pro sebe vždy s láskou připravuji, protože je jen a jen můj a nikomu nemusím dát ani srka! Jestli se naučíte asociativní improvizaci, tak vás to už nechytne, nepustí. Je to jako droga, musíte improvizovat dál a dál, dokud si nenajdete zlatou. Žijte blaze, snad mě nepovažujete za utečence z Ústavu pro choromyslné. Kdykoliv vás laskavě uvítá Stařec Drávid Moudrý

---