Poledne za závěsy

Moje prvni vec, co neni naprosto cerna....:)

Naše závěsy

kryjící naše

pečlivě střežené

štěstí...

Naše myšlenky

proplétající,

zapletené,

znovu se vyplétající

a zdánlivě mizící

jako pára

z našich úst.

Smyslnost ticha,

které vyhledáváme.

Nemusíme mluvit,

nemluvíme,

cítíme...

Chápeme všechno

a přesto

ničemu nerozumíme.

Jako děti

schoulené v dece

plné dobrodružství....

Mezi záhyby

potkávám tvou

vůni.

Stopuji ji

a nalézám

poklad...

...života.

 

---