srdce (ne)rozumem řezané

tohle mě už naštěstí díky Komusi přešlo :)

Hlava i srdce zmítané

bolestnou vnitřní válkou

teď nutí mne psát o tom

co spojeno je s dálkou

která nás oba dělí

ač vím že Tě zas uvidím

možná hned po neděli

a možná že taky ne...

Teď mučí mě a sžírá

myšlenka na to

co děláš beze mne

Ač srdcem svým Ti věřím

(ne)rozum můj teď pracuje

na způsob řežu měřím A

srdce Tobě patřící řezáno

je jako prvé neb (ne)rozum

teď pracující nedbá na

ztráty krve na ztráty mojí

duše Vtíravé jeho myšlenky

jsou jak zásahy z kuše

hroty šípů máčených v

nejprudším jedu

a ránu za ranou vstříc

šílenství či smrti

sanitkou nebo pohřebákem

za svým osudem jedu

Chci uvěřit tomu jak

strašlivě se mýlím chci

oddat se těm nádherným

s Tebou stráveným chvílím

Však kde jistotu brát ??

A pak ta krutá otázka:

Jsem schopen milovat

když věřit nedokážu ?

Tak než ztratím rozum

svůj dočista své srdce

Ti odkážu, abys viděla jak je

velké, pořezané, Tebe po okraj plné...

---