BAJKA ČÍSLO 2

Dnes bych možná spíš nazval BAJKA O VODĚ. Taky ze sbírky 1980. Původně jsem ji zařadil dost naspodu, ale k té páteční volbě prezidenta je vlastně docela časová.... škoda, že na oslavu volby nevyjde v některých pátečních novinách... arci, vlastně k čemu a proč?, říkal přece už J.P.SARTRE: Slova, slova, slova....

Dvaatřicet karet

se jednou rozhodlo:

pojedou dobývat řeku.

Sedli si na lodičku z papíru.

A pluli. Do poklidna.

Hladinu briskní chladil vlahý vzduch.

Nehnutě stály topoly a jívy.

I olše. Roje komárů a much.

Slunce se dotýkalo

oblohy v modři chrpy.

 

Králové v pohodlí

v středovém stanu

si hřáli záda.

A také nohy.

A břicha cpali

z obložených mís.

Po ruce esa,

tak aby měli

ke všemu vždycky

dost argumentů,

až budou zabírat

nové světy

ve jménu svých

majestátů.

 

Pod nimi svršci.

Ještě níž spodci.

Jak už to chodí.

A nejníže,

kde už trochu

prosakovala voda,

ti ostatní.

Tak pluli.

Hladina kolem

nablýskána sluncem.

To se nám to pluje,

chválili králové.

 

Všichni se nás bojí,

řekl kulový král.

Bojí se naší síly,

řekl žaludový,

kterou je přemůžeme.

Bojí se naší vzdělanosti,

řekl listový,

kterou je osvítíme.

Bojí se naší silné lásky,

odtušil srdcový,

kterou je navždy k sobě připoutáme.

 

Nu - pluli.

Ještě že máme takové vládce.

Tak silné.

Tak vzdělané.

Tak milující.

To se nám to pak pluje,

pochvalovali ostatní.

Nu - pluli.

 

Kol nich míjel čas.

Čas zrádný. Klidný

jak hladina vody,

čas hluboký a temný

co černé hvězdy třpyt

- nepostřehnutelný.

Ani nevěděli

že vlastně běží čas.

V poklidném živoření.

Vždyť přece - pluli !

 

Nikdo se nezeptal

co dělá voda.

Snad na to zapomněli.

Když si tak krásně pluli.

Jen jeden mladý spodek se zeptal,

ale ten byl moc malý,

aby měl právo na rozum.

To by to na světě vypadalo,

aby se králové řídili bláznovstvím spodka !

 

Tak pluli. A pluli -

Co dělá voda ?

Teď stojí, nekonečná.

Zrcadlo. Sklo. Klid.

Odlesk jiných světů.

Bublinka k hladině -

žádné jiné hnutí -

teď hučí a bouří,

ve vírech se točí,

a hučí a pění,

přes slizké balvany

obrací rub i líc,

a líc je rub,

a svršek je spodkem,

králové točí se,

topí se, miznou

pod hladinou té

beztvaré masy.

 

A kde jsou esa ?

Ta plavou peřejemi,

a nikdo už je

nepotřebuje.

 

Esa - takové prázdné argumenty

proti obyčejným peřejím !

 

________O_________ 

---