Ukolébavka

Ukolébavka

Tmí se.

Déšť v oblacích kape svou píseň.

Kartáč je plný tvých barvených vlásků.

Voňavým olejem smýváš si masku

na modro natřených dní a tvých víček.

Sen,sníček tiše přichvátal k lůžku,

ztěžka jen dýcháš nad útesem bdění.

Ne,už tu není ten,co tě hýčkal.

Zavři ta víčka a rty do batůžku!

Spinkáš?

Už nečti si tu o jezinkách!

Červenou karkulku nech brouzdat lesem,

vlka se neboj,hned tak nedojde sem.

Nebo chceš,abych tu dnes v noci zůstal?

Pro ústa z růžových okvětních plátků,

pro kalich medu,hořký i sladký.

Zas do pohádky s tebou se vrátím,

možná se ztratím v kraji kolovrátků.

Svítá.

V mém náručí konečně spí,

ta pobledlá Růženka z trnité říše,

skleněná labuť na dně plné číše.

Pletené nebe se ze zbytků ždímá.

Nevnímáš svět ani čas,co tě míjí.

Lehounký úsměv a hemžení vrásek

o stovkách lásek a bolesti šeptá.

Vstaň,ať se zeptám,kde víly,kde žijí...