Buřič

Buřič Kdopak se na mne mračí, z té nekonečné výše, snad že mě kázeň tlačí, jak pes na liščí skrýše. Můj milovaný bonton? má pouta prokletá, já nepatrný proton, já nicka zasutá. Hej ty nahoře, hle, tu jsem, ve své pokoře, kdo je čím snem? Jsem rozkošný vztekem, když chrlím nadávky, strach snoubí se s věkem, zvítězí dobro – pohádky. Spěchejte se mnou hodovat, neboť se sklízí stůl, spěchejte zpívat, tancovat, na konci čeká hůl! Spěchejte se mnou mocně pít, neboť už nikdo nedolévá, spěchejte s vervou z duše klít, šťastný – ten chmurám nepodléhá!

---