Starý tulák

Starý tulák.

 

Sám starý tulák o holi tu kráčí

Sedne si v klidu a pak jen svačí

nevadí mu den noc časy větrné

chrání jej dva svetry pletené.

Když kráčí ulicí ostatním je k smíchu

nikomu neublížil a nedopustil se hříchu

tak raděj hlučným ulicím se vyhýbá

jen stále na hřbitov pravidelně chodívá.

Na jaře na podzim v hlubokém sněhu

K hrobu pokládá růží té lásky něhu

Sedí tu potají a většinou úplně sám

Když děti ho potkají volají strýček Sam.

 

On sváží a uklízí z ulic papírové kartony

Když děti mu pomohou rozdá jim bonbony

Ten svůj poklad pak odveze do sběru

Domu si nosí jen skvost cennou nádheru.

Už pár let sám ten papír takto sbírá

Když táhne vozík nevadí mu v ulici díra

Po práci jde na hřbitov kde příběhy vypráví

Sedá si do stínu at slunce mu nesvítí do hlavy.

Pokaždé sedí ukrytý před sluncem v stínu

Rukama pleje a čistí zem na hrobě hlínu

Ve stejnou hodinu každý den přijde

Pomalu se zvedá tehdy až slunce zajde.

 

Vždy donese čerstvé růže tulipány narcisy

Svou starou rukou stírá smutné vandalů nápisy

Sám v ústraní pak u náhrobku pláče

Kolem v trávě jen luční koník mu skáče.

Jednou to už je dávno co se k hrobu posadil

Květ růže do té země jen tak zasadil

Byl celý smutný když dlouho nekvetla

Dnes v jejich výroční den růže rozkvetla.

Růže ukryta a schovaná celá v pavučině

Sama si rozkvetla před ním ve vteřině

Je to nádherný květ a jde z něj záře

Úplně mu zčervenali tou krásou tváře.

 

Tu náhle se na nebe a k slunci podívá

Pozoruje jak nebeská brána se otvírá

Celý se sám třese a srdce mu vibruje

Přichází jeho manželka a Panna Marie.

Napřed nevěřícně se před sebe dívá

Pak pochopí když andělský chorál mu zpívá

Vítr si do všeho jak vánek zavlaje

Sbírá z pampelišek květu med vane jej do čaje.

Ještě jsme nepřemýšlel o odchodu a o mém čase

Mé klenoty sběr a děti nemohu nechat pasé.

Vím tvá duše je čistá a není hříšná

Bylo mi smutno tak jsme si pro tebe přišla.

 

Vím přeješ si abych s Tebou odešel

Jen můj čas ten ještě vážně nepřišel

Tolik dní nocí jar těch všech dob

Kdo se bude starat o Tvůj hrob.

Já pokud tu stojím a hladím tuhle stěnu

Vždy boha prosím aby mi vrátil ženu

Víš jak dlouho jsme tady zcela sám

Co počnou si děti když opustí je strýček Sam.

Poznal jsme jaký je smutek a Tě to mrzí

Já ted pochopil přišla jsi pro mě brzy.

Slunce zapadlo za černou hor stěnu

Panna Marie růži pohladí mění ji v ženu.

 

Z nebeského výtahu se obě ohlíží

Starý tulák si svou ženu klidně prohlíží

Je ještě zmaten z zázraku třesou se mu ruce

Nemůže se vynadívat té ženské kráse.

Pak spolu se ukryli v korunách stromů

Odvádí se ženu tulák do svého domu

Spolu obraz růže na náhrobku malují

Celou noc se něžně a vášnivě milují.

Po čase má jeho žena dcerku na klíně

Společně ji vybrali jméno Anna Marie

Všichni tři pak spolu budou se smát

Všichni štastni s láskou budou tu stát.

 

Po letech tu kráčí žena v černém nesmělá

Dlouho sama na hřbitov chodit nesměla

Ukrývá v sobě lásku touhu svých pocitů

Někdy když smutna je vypráví příběh rodičů.

Nikdy nebyla štastná a nenašla hodného muže

Do černé hlíny vsadila dvě bílé růže

Pak jen ukryta odchází v korunách stromů

Tou cestou co zavede ji až přímo domu.

Něco malého přijde si domů sníst

Večer příběh o lásce bude si číst.

Tak celý svůj život na hřbitov odchází

Dnes při návštěvě hrobu smrt si přichází.

 

 

---