Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePAMATUJEŠ?
02. 02. 2003
1
0
1138
Autor
Lihomerka
„Tudy jsme se procházeli, když nám bylo 21. A dnes tu běhají naše děti. Pojď, drahý, vezmeme je na šlehačkový pohár. Na ten, který jsme si objednali při naší první schůzce. Ano, v té cukrárně na rohu. Jsi šťastný? Naše společné štěstí, láska a naplněný život se nedají slovy vyjádřit. Pořád Tě miluji. Ano, a snad ještě více než tehdy.“
mno, asi by pak ti jako ja, co se lituji nemeli pro co a pro koho litovat...:o]
jo, krásný by to bylo...a kdyby to tak bylo, tak ani netřeba těchto slov :-) pak už jen oba ví a cítí :-) *