Smutný Muž

Zasnezenou ulici
kraci smutny muz.
Premysli a tise place.
Zpiva svoje blues.
Proc ma v patach smulu,
proc nenajde klid?
Proc nenajde klidny misto,
kde by mohl snit?

Bylo to davno,
co naposled se smal.
Bylo to davno,
co o posledni rozum hral.
A pak uz zustal jen sam.
Uz nemel komu lasku dat.
Pri toulkach snehem
zacal tise narikat.

To, jak se tahnu svetem,
jak hledam silu a odpusteni
hrichu jeste nezrozenych.
Jak doufam v lasku,
ta zmeni se jen v utrpeni.
V tisicich otazkach se ptam.

Proc jsem tu zrovna ja?
Ja, ktery svuj plac skryvam v smich
a to, co bude, promenim v sazku?
Coz zivot bez bolesti neni?
Mam pravo nazyvat svuj zivot zivotem,
kdyz loudam se, kam vitr leti?

Chci shodit svou blaznovskou masku!
Chci lasku davat.
Bez prodleni.
A komu davat
Vam?
Pro vas jsem jen blazen nic vic.

Jeste nez odejdu a posledni zbohem dam,
jednu radu Vam dam.
Chceteli zit a stesti podat ruku,
blaznem naucte se byt,
jen ten se z zivota nezblazni.

---