Většinou...

   Ty

Tvé oči, to je hlubina v níž vždy utopím se

tvé vlasy, jako lavina pod níž udusit chci se.

Tvá ústa, brána ráje z níž libí hlas se line

tvé tváře, pláně nebeské na nichž krása žije.

Tvé hrdlo štíhlé, dívčí v němž slavík klokotá

tvá ňadra, skrytá nahota jíž nikdo neodolá.

Tvé ruce jak dvě lasičky, laskat i škrábat umí

tvé nohy jak dvě laně, jenž ladně travou plují.

 Tvá mysl, to je dobrota, něha, vzdor, snad láska

pohled tvůj když dotkne se, líp než slunce laská.

Anděl strážný

Kráčíš tímhle světem, tou špinavou dírou

kolem sebe koukáš, všechno smrdí sírou.
Tvůj život je kapkou v tom obrovském moři

někdy srdce sténá, někdy srdce hoří.

Spolehnout se můžeš jen na svoje síly

nezajímá nikoho, co a kdy tě souží.

Jen to světlo nad tebou, létá si a kouká

to tvůj anděl strážný světem se potlouká.

Visí ti vždy nad hlavou, směje se ti z plna hrdla

ani trochu nevadí mu, že tvá duše ztvrdla.

Že je jako šutr, neumytej pajzl

směje se fakt upřímně, ten zkurvenej hajzl.

Děti

Podívej kde žijem

všude kolem šero.

V tý hromadě sraček

ztrácí se tvý tělo.

My jsme děti tmy

kde jsou naše vzory.

Ztratily se v mlze

neřekli ani sorry.

Noc

Cítím tě svým tělem

oba se jen chvějem.

Zmítám se jak v horečce

tvé prsty na mé pokožce

zanechávaj rudý šrámy

já miluju tyhle rány.

Zpocený se budím

vztekle na strop čumím.
Zas se mi to zdálo

a teď už je ráno.

Mám tě ve svých snech ,

bohužel jen tam.

Každý večer uléhám,

ke svým snům zas sám.

Strach

Když přichází noc,  vzrůstá má moc.
Zemi když zakryje příkrov mé magie
dějí se věci co lidi děsí.

V mysli se rodím každý mne zná,

i když to nepřizná i on se bál.
Přátele nemám jen jednu ženu,

jdem ruku v ruce dlouhý už čas,
jsme věčná dvojice, bojíš se nás?

Jméno mé je Strach, paní má toť Smrt.

I k tobě jednou přijdeme až přijde tvůj čas,

i ty jednou po znáš co je ze smrti Strach!

Okovy

Dvacet dní boj trval, dvacet než byl udolán.

Dvacet dní se satan bránil než byl k zemi přikován.

Dvacet panen ukládá jej v jeho vlhký hrob,

 tisíc let tam bude čekat na ten na ten nový rok.

Na rok svého návratu kdy vše jak známe skončí.

To až svět zas podívá se, do jeho temných očí.

Neklidně ležel ve svém hrobě, v okovech se vzpínal

pak náhle v tichém úžasu na náš svět jen zíral.

Netřeba již satana v našem novém světě

hřích a zloba bez něho moc dobře tu kvete.

Kde jsou věci pravé ceny, přátelství či láska ženy.

Kde jsou druzi kteří složí životy své za přítele

dneska leda ňákej týpek pošle tě tak do ….

Feeling

Can feel the pain, walk in the rain.
I still remember, that what you say.

I still remember, that what you say.

I still remember, walk in the rain.

I still remember the touch of your body,

I still remember, as I want fight everybody.

The pain in my heart is like a flame,

the sorrow in my soul is like a stone.

Heavy and could as I was before…

But now I know what is to feel

and now I fear to see your tears.

Slova

Dívám se dívám,kruh světla vidím,
opouštím tiše svět těhle lidí.
Byl jsem tu rád, žil jsem a pil,

pak jeden předmět nit ukončil.

Přiletěl ze tmy nevím ni proč

A řekl mé hlavě "stálas, teď skoč…"

Tiše tu ležím, na dlažbu zírám

jak po ní má krev v tichosti slíná.

Snad to byl omyl, snad to ni nechtěl

teď už je pozdě, naplnil ortel.
Mí tělo chladne, zrak můj už zhas
dech můj se krátí,  skončil už čas.

Ještě je brzo, já nechci pryč

vždyť v tomhle světe málo jsem stih.

To co mě mrzí, že beru si tam

ta slova která chtěl jsem ti dát.
Teď už je pozdě plnit své sliby
proč můj bůh nedal jenom tu chvíli…

Ten krátký okamžik bych mohl ti říct,
jak moc my chybíš jen vysvětlit.
Bylas mí světlo to mi teď chybí,
a moje oči jen do tmy civí.
Dech můj už slábne, však chtěl bych řvát

že jenom tebe, měl jsem fakt rád.

Říct jsem to neuměl, je to však ve mně

snad někdo jiný umí to jemněji.

Snad bude umět, líp ti to říct

nebudou muset krev jeho mýt.

Dolů z té dlažby kde život skončil,

nevěděl jak dál, po jednom toužil.

Svírat tě v náručí, chránit tě, brát

nemusel svůj život by na oltář dát.


Droga

Země dýchá, nebe mlčí

V temné noci, vlci vrčí.
V temném lese život skončí
až tě uštve smečka vlčí.

Běžíš lesem, plíce hoří

vlci v patách svět se boří.

Čekáš kdy ta chvíle příde,
kořen, jáma, zuby bílé.
Čekáš kdy tě dostanou,
zuby hrdlo roztrhnou.

Nemusels teď ve strachu, vlhkým lesem chvátat
neměl si si hochu celýho tripa dávat.




Osud
Nit se vina, život plyne.
Ten muž hlídá jak se vine.
V temném háji oči svítí,
spočívají na tvé niti.
Svíčka hoří, shora slíná

a když zhasne, člověk zmírá.

Padá hvězda
Jednou cestou z močálu hvězdu padat viděl jsem,
přál jsem si snad zažít něco, co by nebyl jenom sen.
Našel jsem pak místo pádu, něco se tam skvělo
uprostřed tý černý brázdy, chvěje se bílý tělo.

Kůže jako z alabastru, záda v půli zlomená
našel jsem tam mezi keři, mrzáka teď - anděla.
Zpíval jsem mu tiše písně co si přál,
držel se tu vážně dlouho, až nad ránem dodělal.
Zpěv se tiše nese vzduchem, možná trochu smutně zní
bodejť by ne vy parchanti, vždyť je to píseň pohřební.

Mohyla hoří, co jsem mu stvořil
pro padlého anděla, možná se to nedělá.
Odkaz co mi nechal, v mysli mojí stále zní,

byl to totiž černé děti anděl vážně poslední.
Místo něj jen mne tu máte, tak se tím halt smiřte,
pokusím se slibuju Vám, chovat se fakt…