BOJÍM SE O TEBE

Pro Martinku...

Otevřel bránu a v duši spěchal

Do svého hnízda – do kostela

Ke kříži klekl si, ústa mu oněměla

Srdce mu bušilo, oheň vzplál

Lásku svou rozdával

Teď dostal ji on sám

Chvějí se mu ruce, teď i celé tělo

Jeho oči by měly číst bibli a ne její tělo

On nebojí se Boha, ale bratrů věřících

Že do srdce mu vtlučou silné hřebíky

Sám se nechal unést do světa nikoho

A proto se teď modlí a chodí v černém…

Ne, nechci mu vyčítat slova

Která říká v černém hávu

Vím, že kdyby bylo takových lidí více

Svět měl by jinou barvu

Chtěla bych mu jen jedno, jediné říct:

„Bůh dal lidem svobodu a lásku,

proto Tobě jistě odpustí.

Nebuď už na sebe tak zlý

a dopřej si něžností své dívky.

Víš, to jen lidé, co zbudovali

tu Tvou víru, Ti teď do srdce

bodají zlaté dýky.“

Měl dál svého Boha,ale i svou dívku

Proč bys nemohl milovat?

Proč bojíš se tak hříchu?

Za to Bůh Tě nekárá

To jen Tvé sestry a bratři

Mají svou víru, která Tvou lásku

- zdá se – velmi rychle zhasí…

A já mám o Tebe strach…

 

---