JAK SI LIDÉ HRAJÍ

Jarda Kastelán:  JAK SI LIDÉ HRAJÍ.

                   Psáno 1975

     Na jedný slezině ve světoznámym vyhlášenym lokálu „ U MĚSTA PROTIVÍNA „ , vo němž jen úplně tupej ignorant může nevědět, že je klubem naší šestičlenný, skoro nerozlučný trampský osady STŘÍBRNÝ ŠPAČEK, dojali se onehdá někerý naši drsňáci, že by se jako mělo něco dělat.

     Každej máme nějakej kříž a nějakou fungkci. Já byl zvolenej fungovat jako kulturně-branej  referent osady. Tak sem dostal důvěru. Dostat důvěru dycky potěší. Teda sestavit hru. Aby to mělo úroveň. Teda úroveň fakt na úrovni, ne jak se jen píše a kecá, že všechno má úroveň, protože co nemá úroveň, to nemůžem ventilovat. Dál aby to bylo z trampskýho života a pro trampy. Co přitáhne masy ! A musí to bejt, co jiný TO nemaji ! Oridž !

     „ Jest to úkol těžký,  přetěžký, milý kamaráde ! „ zahovořil uznale kamarád Zaječí Trus alias Bobek. „ Ale proto ho svěřujem právě tobě, neboť ty takový hovadinky zmákneš ! „

     Kamarád Zaječí Trus je známej u vohňů i v knajpách svejma hrdejma výrokama. Když sme padali únavou vod nádraží k cíli svý  pouti krkonošský, kerá je cesta dlouhá, prašná, vyprahlá a žížnivá, jak nás nadzved, když zařval: „ Kamarádi ! Už ji vidim ! Už ho cítím ! Je tam ! Rychle, než zavřou ! „

     „ A kdybysi ho nezvlád, „ doplnil kruťák a kamarád Krvavý Bill,  „ chytnem tě a vypálíme ti do prsouch  cigaretama monogram ! Tak velkej, že se bolestí pochčiješ ! „

      Přezdívku Krvavýho Billa tudíž netřeba vysvětlovat. Už když jsem přišel do osady, řek mi na přivítanou jako mazák – i když je se mnou starej stejně“ „ Jak tě pozoruju, tebe budu muset napřed strašně zbít, aby ses mě naučil bát. A až přijdeš podruhý, zbiju tě znovu ! Aby ses mě naučil poslouchat ! „

     Pokud neudílel dobrý rady, nerozprávěl vo jiným, než koho kdy kde přepral, kolik zubů přitom těm maníkům zařvalo, jak i hezouna Andyho, napumpovanýho frajera, jednou na hajzlu u Pinkasů skopal do krychle ( dodneska neví, jak se mu to podařilo, my zas kdy ), jak ho v noci přepadli Cikáni, porvali se s ním na nože, kudly jim sebral a zahodil, ale přesila šesti ho dostala na zem a skopali ho do ksichtu, přesto se mu podařilo utýct bez velkejch zranění, jen hubu měl trochu voteklou…..

     Chodíte-li do hospody, asi taky znáte tyhle typy a jejich příběhy, při kerejch vás mrazí eště víc, než z Černý kroniky…..

     Tak sem si přised k našemu sportovně-tábornickýmu referentovi jménem Pedro.  Von se zatím na lepší jméno nezmoh. Takovej tichej , malej a nevýraznej hoch, k nám drsnejm chlapcum až přejemnělej, kerej proto dostal jedinou fungkci, ve který musel něco dělat a to psát osadní kroniku, a kterýho sme mezi sebou trpěli snad jen proto, že jedinej uměl hrát na kytaru. Nehrál moc, ale bezva. Taky mu to občas zapalovalo, tak se problémy házely na jeho hlavu. Taky z nás obyčejně pil nejmíň a byl nejvíc střízlivej, když bylo třeba obezřetně jednat. Třeba platit účet, aby nás starej barman nelohnul vo moc a spíš my jeho.

     „ Více hlav, více rozumu, „ odtušil Pedrák. Tak sme zašli za úsekovym důvěrníkem ROH, občas přísedícím na našich slezinách a taky naším skoročlenem, kerýmu sme vedle našeho primitivního campu, v ještě nezkaženym ryzím klínu přírody, zvanýho ROKLE BĚSU DĚSU poblíže Vorlický přehrady a na dohled vod jinejch chatovejch osad postavili solidní haciendu na záhadně sehnaný povolení. Jasně chajdu podsklepenou, se sloupořadím kvádříčkovejch arkád ( kamarád Šedý Vlk, vyučenej kameník ), se všema náležitostma, koupelnou, jakou nemaj v žádnym paneláku, s udírnou , se saunou ve sklepě, s dvojgaráží ( i pro jeho syna, až vyroste ), a tak, se dveřma a okenicema zdobenejma umným kováním od kamaráda Zaječího Trusa. A v jídelně velkej kamennej krb, kterej Šedý Vlk tesal podle fotky tak, aby byl eště větší, než měl sám Jack London ve svým domě na Glenn Ellenu.

     Za to sme dostali povolení brát si ze studny u bungallowu, kerou sme taky vykopali, vodu, a ráno si přijít do srubu vohřát vodu na čaj na plynovej vařič, abychom vokolí jeho starej hnedka po ránu nezasmrděli doutnajícíma vohnišťatama. Vůbec to byl krásnej příklad vzájemně výhodnej spolupráce: my mu postavili chatu a starali se vo údržbu, a nás když přišel někdo do campu kontrolovat, jestli sme zaměstnaný, jestli tady protizákonně nespíme pod širákem, nezákonně nerozděláváme vohníček, tu sme odvětili ledově, že sme na soudrušský návštěvě u vysokýho fungkcionáře ROHa, co má vládní wigwan – koukněte – támdle nad roklí !

     Dyž nezvaný návštěvníci zhlídli ten hrad vobklopenej těma kamennejma arkádama, změkly jim rysy. Zhebli do kolen a tišmo se usrávali. Ani si to nešli vověřit, a šeptmo se vytráceli. A vod tý doby, co sme pro důvěrníka vodcizili měděný vokapy a větrnou korouhvičku na věžičku z jednoho staveniště, kerý sme vobhospodařovali, vydávali sme ho rovnou za místopředsedu Ústředního výboru ROH. A to byste teprv zírali, s jakejma nosy vod nás příslušníci vodcházeli ! Jak zklamaně pofrkávali, vzteky nakopávali pohozený plechovky vod leča a maďarskýho guláše !

     I byl náš důvěrník ROH takovej sportsman. Plnej nápadů, jak účelnou prací na jeho chajdě můžem svůj pobyt v přírodě nejlíp zkvalitnit. Protože podíl práce polidštil i takovou chlupatou vopici, jak nás jednou školil a my z toho měli děsnou prču, jak nám takový krávoviny předčítal z nějaký knížky. Pak už s náma místo školení radši chodil na pívo. Dyž viděl, že mu to nežerem.           

     Tak za tím jsme šli. Von povídá:

     „ Klucí – to je vono !  Rostete mravně ! Přemohli ste hospodskou pasivitu dnešní mládeže, tupej konzumentarismus ! Klucí – jen tak dál, a dokážete přemoct sami sebe ! Aktivitou k vyšší činorodosti ! Vyšší činorodostí k lepším úspěchům ! Vyššími úspěchy povýšíme efektivnost národního hospodářství v duchu dané linie a směrnic !

     Budu hrát s váma ! Neztratit šmrnc dobrodružství, poněvádž i zájmová činnost musí bejt na vysokej úrovni, pro masy přitažlivá, musí je plně zaujmout, dát jim ideály, připravit jim nejhlubší tělesnej i duševní prožitek !

     A ne abyste zapomněli koupit nějakou basu piv, pak si dáme do zobáku, při komplexním vyhodnocení tý hry ! Jo, tu basu, co koupíte, tu vám dovezu až na chatu, ať se s tím nemusíte tahat ! „

     Tak sme vodvětili, že jo, že ale se dem poradit, jak by ten nejhlubší tělesnej a duševní prožitek měl vypadat.

     „ Musí to bejt co nejblíž pravýmu, divokýmu, nespoutanýmu, drsnýmu životu ! Musíte to hluboce prožít, protrpět, svým potem, vypětím svejch sil, sami se roztřást zrušivostí nebezpečí, vo útrapách nesmíte jen myslet, ty vás museji bolet, přímo na hřbetě, musíte padat vyčerpáním a únavou ! To přece musí bejt fantastickej prožitek ! – A dyž  ste jako trampové, cowboyové – tak bych vám radil nejspíš něco z cowboyskýho prostředí. Takovou divočinku – jako na to koukáte ve filmu, jako byl tenkrát na Západě Limonádovej Joe, tak takovej western dyž si zahrajete jako skutečně, jasný ? „

    No, O.K.  Jasný.

     Anštos byl ze svýho mládí znalej, pučil nám i několik knih vo trampech, kanadskejch dřevorubcích a indiánech, a taky jednoho Boba Hurikána a několikero převzácnejch čísel RODOKAPSů vočtenejch až k nečitelnosti a rozhadrovanejch vod neustálýho půjčování a probíhání rukama nesčetnejch generací tak, že jedině mastnota zanechaná tisícovkama vděčnejch čtenářů, kerý tak docházeli maximálního tělesnýho i duševního uspokojení, dosud semo tamo držela pohromadě vetchý papír. Ať prej si z toho vopíšem, co by se dalo pro originální trampskou bojovou hru převzít.

     Chápu, že teďka možná zíráte nevěřícně, že tak vysokej fungkcionář ROHa měl doma takový skvostný zakázaný knihy. To byste náhodou koukali, co tydle lidi maj někde vzadu ve svejch knihovnách poskováváno různejch zakázanejch a nevydávanejch knih,  i Vpřed, Woodcraft, Mein Kampf a Árijskej boj,  a co všechno vědi, i když to nikomu nebulíkujou, a že vůbec nejsou tak blbí jak třeba  na těch tribůnách vypadaj.

     Teda, byla to venkoncem fuška. Colty se houpaly  a houpaly, prostřelovat někomu čelo do kříže se nám zdálo na dnešní poměry  moc divoký, zločince nebo nevinnýho jezdce z neznáma dav lynchoval ( a kladnej hrdina se od desperáda poznal tak, že jeho lynchování v poslední setině vteřiny někdo zarazil ), rozkošné miss úpěly ve spárech lupičů ( to by nebyl špatnej motiv, poslouchat úpění mírně mučenejch miss by mohlo bejt docela dost erotický, třeba jim štípat kozy nebo je svázaný silně lechtat, aby děsně řvaly,  jenže v naší osadě miss povětšinou spíš nemáme ), strážci zákona ještě důstojně ze svejch rychlonohejch klusáků střežili zákon a nechodili jak žebráci vod trapperů a lovců bobrů vybírat třicet korun pokuty za spaní pod širákem, cowboyové z ranče Skřížené X vybílili hospodu, kerá se jim nezdála dost pohostinnou, bez vobav z případnejch následků, že je bude někdo žalovat vo náhradu škody, nemocenský, bolestný a ušlej zisk, volovo se sypalo, a pršelo, krev tekla, crčela, kolovala a vařila se v žilách  ve čtyřicetistupňovym horku savany.  

Zkrátka, bylo tam hodně věcí přežilejch, jako třeba ty colty, kde nám musí stačit holá pěst, ale byl v tom pravej, svobodnej a nespoutanej, tvrdej ale poctivej, chlapsky prožitej život. Bloumal sem na lavičce v parku, nad ponkem, u krčmového baru, a ještě v posteli před spaním…… Až mě to chytlo za ten správnej konec. Napsal sem pravidla hry, rozvrhl materielně technický zabezpečení, organizaci, časovej průběh. Scénář předpokládal řadu nečekanejch dobrodružnejch situací, útrap a srandy.

     Ve hře měla jedna skupina přepravovat cosi jako tajný dokument, poklad nebo něco takovýho, ty druhý je měli stopovat, případně vlákat do léčky nebo přepadnout, zajmout, svázat, mučit, (třeba studenou vodou, kopřivama nebo mravencema – to byl, přiznám se, převzatej motiv z filmu Velká země ), a poklad jim odebrat. Ale taky mohli ty druhý vlákat do léčky ty první a pak to taky mohlo bejt obráceně.

     Načež by se uspořádalo závěrečný mecheche aby se propil poklad a mohly se skládat a zpívat písně ne o Jesse Jamesovi, ale o nás. Neboť proč opěvovat nějakýho cizáka a venkoncem lotra jako hrdinu, kterýžto byl prachvobyčejnej lump a vůbec si nehrál, ale jako nelida lidi mordoval ? – Jenže holt stačí negramot, kerej složí píseň vo nějakym grázlovi, kerýho v životě neviděl, což je jeho jediný štěstí, protože vidět ho posral by se strachy  a desperád by ho voddělal, čímž by se sice připravil vo popularitu v Česku, skladatel vo kejhák a trempskej  lid vo další podnětnou  srdceryvnou melodii vo Jesse Jamesovi, ale potom by stejně za jednoho skladatele starýho přibyli dva noví na podobný téma a nakonec by to vyšlo stejně. – Kdežto teďka se bude zpívat vo nás, anóbrž my a naše osada STŘÍBRNÝ ŠPAČEK sme to byli, kdo pro trempskej lid vymyslel rovnocennou náhradní zábavu !

-     - - - - - - - - - - - - - - -

     A byla další slezina „ U MĚSTA PROTIVÍNA „ , oplývajícího chlazeným i jinak výtečným protivínským ležákem. Předložil jsem svůj návrh hry. Teda bylo mě jasný, že Nobelovu cenu asi nedostanu, protože na tu sme krátký a tu si na Západě moc dobře hlídaj, ta se nikdy na žádným našem staveníšti čmajznout nedá, ani v Láďově magacínu na dvě fest fortelný petlice, kam se dá vlézt jen odklopením části lepenkový střechy a to vědí jen fakt zasvěcený, kterej díl je odklápěcí. Nevim, jestli mi budete věřit, ale nečekal jsem žádný doláče, dokonce ani žádný bony ( i když moct si koupit nový džíny by mi moc hřálo osrdí ).

Reálnějc velkou malovanou placku od šerifa Toulavýho Jacka „ 1.místo za bavení kamarádů „

 to spíš, ale fakticky ani na nic takovýho jsem nemyslel. Prostě jen pár slov vo vohromení a slovnim uznání, „ to je vono, na to sme tady už dlouho čekali ! „.

        Čekal jsem s napětím, co se stane.

        Oči ostatních čtyř členů zíraly na nás s údivem. Jasně, hlavně na mne, Pedrák zůstal jen v pozici nezůčastněnýho předkladatele, u něj to vlastně ani na placku nebylo, nebo tak maximálně na druhý místo za pomoc. Voni stále jen zírali. A šerif, ten zíral úplně nepřítomně, jak kdyby vypil tři lahvinky svařáčku najednou, a vytřeštěně, že si pivo z velkýho osobního, podepsanýho, vyřezávanýho a vysmolenýho dřevěnýho korbelu lil ne do rozhubenejch úst, ale za výstřih svý indiánský jelenicový košile, a asi nic necejtil, ani když mu nazmar přivedenej mok vytýkal dole nohavicema jeho koženejch a silně ocvočkovanejch originál indiánskejch legginů s třásněma, kerý by mu určitě i Vinnetou mohl závidět, protože mu je ušila na míru a z ušetřenýho prvotřídního materiálu jeho vlastní teta v Kozaku.

     „ Todle myslíte vážně jako zábavu pro trampy ? „ zalapal po vzduchu kamarád Zaječí Trus. „ To se z vás poseru ! „

     „ A to se chcete denně honit dvacet kilometrů ? To je fantastický ! Taková krávová hovadina ! „ zasípal nenávistně kamarád Šedý Vlk.  Kromě ohnivý vody z něj bytostně sálalo ohromení neuvěřitelnem.

     „ A chtít někoho přepadávat, vobírat vo peníze, a používat násilí – to je přeci protizákonný ! Někoho přitom praštíš trochu víc – a pude tě žalovat ! To máte nějaký divný ! „ doplnil kamarád Krvavý Bill. „ To ste asi v tý kravině nedomysleli, co ? „  vyřkl s důrazem u vědomí svý intelektuální převahy, podílný s přehledem solidního hospodskýho rváče, kerej ví, co život obnáší a kerej už nabral pořádkovejch pokut za výtržnosti a každou chvíli chodí na soudrušskou promluvu na přestupkovou komisi.

     Vysvětlovali jsme, že to je taková srandička, při kerý se lidi můžou vybít z takovejch těch všelijakejch pudů, kerý s nima lomcujou, ale v normálním životě si to nedovolej, protože by to vypadalo blbě, a komu se to nelíbí, přeci s náma hrát nemusí, a kdo hrát bude, musí držet hubu, i když nějakou koupí nebo prostě na něj vyjde nějaký to mučení, a že sme chtěli něco, co má pravej šmrnc dobrodružství, jak se vo pravym dobrodružství zpívá ve všech starejch i novejch písničkách, i v těch našich „ tramp – country – western „ .

     „ No jo , „ prohodil konečně s útrpným úsměvem nad mou nezměrnou přiblblostí kamarád Toulavý Jacek, náš rozšafný a uvážlivý šerif, který se svým vypasovaným jelenicovým oblekem doma i spal ( a kerej sme mu přirozeně všichni záviděli, ale von nám ho býk nepůjčil, ani na sebedůležitější rande nebo vandr ), „ di se podívat,  kde máš jaký dobrodružství ! To je akorát v těch písničkách, co povídáš, aby bylo vo čem zpívat ! Ale ve skutečnosti se přeci nedá nic takovýho dělat !  Hochu, ty ze čtení a poslouchání všech těch ptákovin a z přemejšlení vo nich už seš ňákej ujetej ! „

     Jeho tón jasně naznačoval“ „ Už chápu, co tě pomátlo na rozumu – tvá přílišná víra v to, co se mluví, píše a zpívá ! „

     „ Tedy, snad by se s tím dalo něco dělat „ – chtěl mě po čtvrthodince a vypití dalších dvou piv potěšit kamarád Zaječí Trus, neboť již dlouho nevyřkl zásadní pravdu. „ Jen by se to muselo vod základu převonačit. Ty koniny z toho musej pryč. My nejsme malý děti, někde se honit po lese ! A rád bych viděl toho, kdo ti poleze takovou dálku ! Já teda ne ! „

     „ Takže dávám návrh: denně maximálně pět kilometrů. Stačí, abychom přešli kolem tří hospod:  jedna dopoledne, druhá na oběd a poslední štace na večer. To je tak přiměřený. Hospody jako kontrolní body přece tvoje hra připouští !  A víc hospod ti stejně nikdo nevydrží ! „ – Kamarád Zaječí Trus zpravidla  tu třetí hospodu i bez hraní her zvládal dost nejistě. Jednou na něm chtěli i vobčanku, jestli je mu už vosumnáct ! „

     „ Nebo to rozbalit na jednom místě, a hru hrát sice po dva dny, ale s přestávkama, aby se každej moh v klidu najíst a taky pivko si kliďánko dát. Nějaký honičky, na ty ti sere pes ! A to místo navrhuju vybírat podle toho, kde je aspoň jedna slušně zásobená putyka ! „ – přednesl svůj názor na věc kamarád Šedý Vlk.

     „ To přepadávání a zajímání zajatců mi připadá děsně úchylný, eště si vo nás někdo bude myslet že sme vadný nebo teplý ! „ pravil Krvavý Bill, „ heleď, vole, stačí někoho doběhnout, poklepat mu na rameno, že je jako zajatej a vypadává ze hry. To by už šlo, protože tak sme to kdysi u skautů hráli. Žádný zajatce a svazování a násilí co propaguješ, to dělaj akorát úchylové, co przněj malý děti a když je nemaji, przněj se mezi sebou. Ty myslíš, že nějakej normální frajer si nechá líbit abys ho někam k něčemu přivazoval ? Chytneš zajatce, přivážeš si ho ke stromu, dobrý, nádhera. A až ho pak pustíš, rozbije ti hubu. – Vůbec ti doporučuju, aby ses šel poradit na Okresní dům pionýrů a mládeže, tam mají návody na branný hry !

Teda fakt na branný hry na úrovni, a ne na takovýhle úchylárny podle nějakejch přežitejch románů a krváků, to je brak ty vole jeden blbá ! Ty to necejtíš ? Já ale nemám zájem, aby si vo mně někdo myslel, že sem teplej a že chci prznit svázaný frajery ! A ty si koleduješ leda vo to, že ti co nejdřív někdo rozfláká dršku ! „

     „ A chybí ti tam branná složka ! „  sdělil po delším trapném mlčení šerif. To mlčení bylo fakt dlouhý a fakt trapný, protože teprv po řeči Krvavého Billa všem postupně docházelo, jakou úchylárnu sem vymyslel a co si teď všichni vo nás budou myslet…..  docela dusný   trapno.  „ Branná složka je přitom základem každý branný hry ! Mají ji všechny trampský osady ve svejch hrách ! To by nás vostatní pěkně zdrbali, kdyby tam nebyl aspoň hod granátem a střelba ze vzduchovky na cíl ! „

     Pedrák to vzdal, řka způsobně, že si taky myslel, že je to kravina pro malý děti a nedospělý pubertálce….. kdežto kluci po vojně takovejm věcem už odrostli……

     Ta negramotná většina, která z celý hry pochopila, že by se musela nějak aktivně hýbat, nejen se nalejvat pivem, pravda, výtečné kvality …… Vědí vůbec ty lidi, co chtějí ? A až se zas a může to bejt ještě dneska, bude nalitej Krvavej Bill válet a mlátit v pevným objetí s jiným nalitým maníkem v prostorným chcauraumu na hajzlu…  tak to bude to pravý frajerský…..(a to spíš dnes bude než nebude, už proto, že Krvavej Bill teď bude potřebovat si dokázat, že JE správnej frajer, aby si o něm někdo něco nemyslel….)…

Ne ! Nevzdám to ! Třebas sám proti přesile …..!                 

     Už je nebavilo poslouchat. Natož přemejšlet. Ignorovali mě a občas prohodili, jak mizerně hrála Slavie, a  ten Kúgen že byl v Mnichově jednička …..Až Zaječí Trus se vyhecoval a řekl rovnou, abych s tím už nevotravoval. Že ta hra má blbý a závadný jádro a proto ji nikdo hrát nebude. A aby se hra aspoň trochu vylepšila, musela by se doplnit o běh po kládě, šplh na laně, hod lasem, předávání štafety, střelbu šípy do terče, rychlostní vložku, pomalostní vložku, fotbalovej turnaj, dostihy v pytli, soutěž, kdo nejrychleji vypije pivo z flašky,  orientační závod na sto metrů se zavázanejma očima, předávání signálů Morseovkou, přehazování omelety na pánvi v časovém limitu, dřevorubeckou soutěž a soutěž o nejkrásnější lýtka. Jo a taky vo nějaký ženský soutěže, třeba štrikování nebo vymývání a zavazování ran,  poněvadž v tý hře pomíjím zachovávání biologický rovnováhy a proto je taky ta hra tak podezřelá.

-     - - - - - - - - - - - - - - -

     Když jsme se před půlnocí loučili s útulným lokálem, v jeho dveřích stál již nakvašenej krčmář se sukovicí v ruce, aby nám zabránil v eventuálním návratu.  Kamarád Krvavý Bill se skutečně předtím ve chcauraumu zkoušel s někým poprat, ale místní dneska neměli náladu se rvát a vlastně tam z místních ani žádnej kloudnej frajer nebyl, všechno už usedlí taťkové, který tak leda poslali Krvavýho Billa do prdele a ignorovali ho , přimotal se mu sic do cesty nějaký divný zcela neznámý,  a nejspíš z vegetariánství vyhublý nedomrlý městský hipík, tak ze zoufalství že si ho nikdo nevšímá  zkusil vystartovat aspoň na něj, ale mírně květovaný kadeřavý hipík v ten moment vše co zadržoval pustil do kalhot a v zápětí se z toho rozplakal, čímž Krvavého Billa totálně odrovnal.Krvavý Bill je sice frajer a nikdy by nebil kluka, kterýmu to teče z kalhot a brečí, no ale v týhle konstelaci to prostě byl totální gól,  šok .

     Mně objímal šerif Toulavý Jacek kolem ramen a zajíkavě se omlouval:

     „ Seš kluk dobrej, - ale ten hod granátem, ten mi tam musíš dát ! Hod granátem – to byla na vojně moje nejmilejší disciplína ! Na to ti seženu, přes kámoše vod vojáků, pravejch granátů, kolik budeš chtít ! Bez hodu granátem – to neberu ! „

     „ A chodit tak nejvíc dva kilometry ! „ volal kamarád Zaječí Trus, než rozkročmo a hlavou se narazil na pouliční svítilnu.

     Ostatní kamarádi neříkali nic a spíš se zajímali o vyhledávání setmělejch zákoutí, patníků a domovních výklenků našeho staroslavného města, aby je po způsobu největších přátel člověka

taky trošku označkovali.

      Jediný Krvavý Bill chtěl ještě něco říci. Asi aby si o něm někdo něco nemyslel. Snad že není zrůda která przní malé děti a při jejich nedostatku aspoň své svázané kamarády. Ale jak byl v tom totálnim šoku, jenom drmolil a slova nebylo rozumět. Ba co víc. Drsný noční vzduch jej v mžiku porazil a náš ubohý kamarád podťat sklesl do kaluže vprostřed ulice. Bezradně se rochňal bahnem, nemoha vstát, neboť zapomněl, kde má ruce a kde nohy a jak se s nima zachází.

     A Démon Alkohol ržál, řval, výskal, chechtal se, zalykal !

     Nepotřeboval ke svý hře plán, prostor, organizaci !

     Hrál si s náma jak s pimprdlovejma loutkama !

     Byly to fanfáry vítěze.

     Démon Alkohol nás přepral, mačkal, tlačil k zemi.

     Náš drahý kamarád Krvavý Bill tonul v jeho děsnejch, krvežíznivejch spárech. Přemožen.

     Nebylo moci, aby se vyplazil ze zajetí zrádný louže.

     Nám, kdo jsme byli svědky jeho zoufalýho zápasu vo život, se řinuly slzy dojetí. Leč nemohli jsme mu pomoci. Přišlo zemětřesení. Země se kolíbala strašným způsobem, dávili jsme se zvratky a křečovitě se drželi jediný pevný opory v tomhle proklatým, zrádným a houpavým světě: železný tyčky s dopravní značkou: ZÁKAZ ZASTAVENÍ.

     Poslední, co vím, bylo, že vedle mě na kraji kaluže s topícím se Krvavým Billem klečel, dávil se, a bezmocně, bolestně tiše plakal sám šerif Toulavý Jacek, nejlepší kamarád Krvavýho Billa na život a na smrt, křečovitým šeptem vzlykaje slova známý trampský melodie „ Kamarád „  co hrajou BRONTOSAUŘI:

                           „ ….. každou vteřinou se usmívej

                              a v duši pláč a smutek ukrývej …..

                              ….. přijdou tuláci ti sbohem dát,

                              pak tiše řeknou: Byl to kamarád…“

                                   ___________O___________