Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMlčky sedíme
18. 02. 2003
2
0
596
Autor
medvidek_pu
10/97
Sedíme, mlčíme,
okolo našich hlav
slova poletují
a svrbí nás jazyk,
ale nemluvíme
Sedíme u stolu,
je pěkný, dubový
tady jsme říkali,
jak se rádi máme
teď padáme dolů
Sedíme, čekáme,
až nám to odzvoní
potichu polykám
jedovatou slinu
Ty si koušeš nehty
Sedíme, dýcháme,
a polibek letmý,
cos poslala do tmy,
byl už zapomenut
a já se nebavím
Sedíme, sedíme,
na svých teplých místech
venku fouká vítr
nám je všechno jedno
a už se nechceme
Mám z tvé básně nedočkavý pocit temna,v němž se něco musí stát,něco,co přetne odcizenost a prázdnotu,ale nestane se - tak jako vždy v životě.
Větší než malé množství slov o menším naž velkém množství napětí. Chtělo by to zvýšit buďto koncentraci myšlenek nebo kvalitních veršů na centimetr čtvereční. Nebo zkrátit.
...brrr...vtíravé, to je to slovo....
..připomíná mi to mé nedávné prožitky:(..asi jsem jeden z těch "mnohích"..
*t
ta trochu nastrojená kadence tomu brání v rozletu... pořád jen sedíme, bez pointy, stůl je "pěkný, dubový" - není to ani dost nudné, aby to byl záměr, ale ani dost záměrné, aby to nebyla nuda...
ale má to zážitek lhostejna...:-))